Lež má hodně dlouhé nohy!

Pravda nevítězí!  A může se to zdát kacířské, volat to do světa v den připomenutí upálení mistra Jana Husa. Každopádně se stačí podívat kolem sebe a hlavně se zamyslet nad tím, o jakou pravdu, která skutečně vítězí, jde.

Již titulek nám významem připomíná ono cimrmanovské: „…odstrkovaný nakonec stejně ostrouhá, naivní sedne na lep chytrákovi, a zatímco si na člověku smlsne kdejaká havěť, jeleni se klidně pasou.“

Bylo to velmi odvážné, pokud v roce 1920 se na prezidentské standardě Československého státu objevilo „Pravda vítězí“ - a je hodně smutné, pokud si člověk uvědomí, co se pod touto hrdě se plápolající vlajkou nad Pražským hradem, za těch devadesát osm let dělo a dnes děje.

Jan Hus tehdy z Kostnice napsal „Stůjte v poznané pravdě, která vítězí nade vším a sílu má až na věky!“ A můžeme si možná směle říci, že připomenutí českému národu na standardě, že „Pravda vítězí“ jako by bylo zároveň připomenutí upřímné myšlenky Jana Ámose Komenského: „Věřím i já Bohu, že po přejití víchříc hněvu (hříchy našimi na hlavy naše uvedeného) vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó líde český!“

Lež má v dnešní době kredit úspěchu a zisku. Lež má velkou sílu pro získávání moci. Není dne, aby v médiích někdo neproklamoval lež. Na lži a podvodech jsou stavěny kariéry, politické úspěchy, milionářské a miliardářské úrovně mnohých, osvobozující soudní verdikty, úspěchy v businessu, …

A řekne se: „No a co, kradou všichni!“ Hlupáci přidají ono trapné: „Kradl a krade i Kalousek, tak proč vám vadí jiní?“

Žijeme v době a světě, kde lidé více věří lži, nežli pravdě a ještě to obhajují jako něco normálního.

Lež je vědomý, cílený klam - vědomé uvedení v omyl – tedy právně postižené jednání. Ale koho to zajímá a kdo by si s tím lámal hlavu.

Je tedy skutečně možné, aby se pravda a poctivost vyplatila?

Asi si musíme frajersky přiznat, že sám od sebe takového stavu člověk nemůže dosáhnout, protože společnost se svými základy a filozofiemi si frčí úplně v jiných kolejích.

Ano, o pravdě kdekdo rád mluví a vede mnohé rádoby hodnotné úvahy. Ale na čem sám člověk staví? „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“ Toto řečnické provolání Václava Havla se často bere jako něco velmi hlubokého, ale i zde si můžeme říci, že pro samého „autora“ to byl možná spíše výkřik zbožného přání, protože sám ve svém životě pravdu a lásku často devalvoval. A tím nesnižuji jeho úlohu a splnění určité práce a smyslu, který bezesporu naplnil. Ale abych takové lidi glorifikoval jako morální a charakterové příklady - to skutečně NE! Snad již i proto, že byly stovky lidí, kteří opravdu trpěli i umírali pod komunistickou a estébáckou zlovůlí – a přitom mnozí oslavovaní chartisté se stejně jak ti cimrmanovští jeleni „klidně pásli“.

Lže prezident se svým mluvčím a nohsledy, lže premiér, lžou politici, lžou starostové i radní, lžou právníci, lžou manažeři, lžou učitelé, lžou obchodníci, lžou média,…. Každý z nás si zalže, protože ono se s tím daleko dál dojde, nežli s pravdou. A každý se přitom tváří, jako když sám je svatou pravdou.

Přesto stále platí a bude platit, že mluvit a žít pravdu je správné a důležité!

O jaké pravdě tedy mluvil Jan Hus? V jaké poznané pravdě mají lidé stát, aby vítězila a to na věky? Jan Hus mluvil o pravdě postavené na Bohu. To je pro ateistu jako zamávat červeným hadrem před býkem. Ale poznal jsem v životě více „ateistů“, kteří se v čase strachu a nemoci, zajímají o Boha, nežli těch, co tak srdnatě se pořád duchovním věcem vyhýbají, vysmívají a plivají po nich.

Ono poznání křesťanství a Bible, stále ve světě patří ke společenským a kulturním hodnotám, a někteří pak zažívají trapné chvíle ve své „ateistické“ prázdnotě.

„ Mluvte pravdu každý se svým bližním, pravdu a pokojný soud vynášejte ve svých branách.“ „Zanechte lži a mluvte pravdu každý se svým bližním. Hněváte-li se, nehřešte. Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce.“ To vlastně stačí, aby se člověk Bohu zalíbil a na tom profitoval.

A pak je tu ještě výrok Ježíšův: „Já jsem cesta, pravda a život!“

Tuto pravdu měl Jan Hus na mysli. Za tuto pravdu a její ryzost, byl upálen. Pro tuto pravdu, a ne lidskou hamižnost a mocenskou zpupnost trpěli lidé v době Temna, a na ní stavěl Komenský. Ale stejně tak na ní stavělo a staví své životy mnoho významných i prostých lidí. Pro tu pravdu trpěli i křesťané v římských arénách a trpí dodnes po celém světě.

Ale koho to zajímá, když lež vládne, profituje a nikomu nevadí.

Je to však správná cesta, která směřuje k dobrému a správnému cíli?

Pravda bude vítězit tam, kde bude brána jako smysl, cíl a řád!

Znova a stále je dobré se snažit pravdu žít a usilovat o ni!