„Ve spořádaném království nemůže být králem pitomec... Ale tady právě klidně může.“ Zní upravená myšlenka českého novináře a aforisty Gabriela Lauba. Koho můžeme povýšit na krále? Pojďme nad tím trochu podebatovat.
Tak on kdejaký malý kluk snil o tom, že bude králem – a po vzoru obyčejného, chudého a někdy i hloupého Honzy, ještě získá krásnou princeznu a půlku království - minimálně. Mimochodem současný britský premiér Boris Johnson v dětství snil o tom, že bude králem světa. Podobné dětské sny jsou neškodné, ale horší je, když dospělý člověk chytne mocenské až božské manýry, a často přes mrtvoly a fanaticky se žene na trůny všech možných úrovní a druhů.
Když jsem si nedávno přečetl výrok třetího amerického prezidenta Thomase Jeffersona, tak jsem si neodpustil klasickou frázi o tom, jak by se už několik desítek let musel ten chudák v hrobě obracet. Představte si, že na začátku devatenáctého století tento autor amerického prohlášení nezávislosti upřímně tvrdil: „Celé umění vládnutí spočívá v umění být poctivý.“
No safra, to jsme to od té doby dopracovali. Vliv, rozhodování a samotná moc většiny těch současných „králů světa“ i v té naší malé zemičce, bude stát nás lidi ještě mnoho zklamání, rozčarování, ale i bolesti, strachu, ztrát a mnohde i životů. Poctivost se holt již nenosí. A podle toho to kolem nás vypadá.
Ale stejně se vrátím k prvotní myšlence: Koho můžeme v našich hodnoceních, myšlenkách a přístupech považovat za krále? A znova to bude o poctivosti. Alespoň já se tak snažím přistupovat k lidem.
Pokud někdo dělá svou práci poctivě, se zapálením a v úrovních skutečných lidských hodnot, tak si zaslouží hodnocení jako král. A jsem přesvědčený, že je toto i měřítko Boží. Samozřejmě to platí i pro přístup k životu. Víte, když si zadáte k truhláři výrobu kuchyně a on vás nejen nevezme na hůl a nebudete jej nahánět při měsíčním prodlení termínu, ale předvede vám truhlářský koncert – tak je král. Pokud máte nad sebou vedoucího s přirozenou autoritou, spravedlivým a charakterním přístupem a je znalý oboru a dokáže vést a motivovat tým – tak je král. Pokud přijdete k lékaři, který má skutečně zájem se vám věnovat a uzdravovat – tak je král. Jestliže vidím maminku, která svoje mateřství bere jako poslání, a ne jako módní trend a společenskou povinnost – tak je královnou. A můžeme pokračovat. Nejen v pracovních vztazích, ale i partnerských, přátelských, rodinných vztazích mohou být /a jsou/ králové a královny. Ne podle tělesných předností, majetku a kont, ani podle vizitek a umístění ve firemním či společenském orgchartu.
Potkávám dost takových “králů” a mám z toho radost: Třeba když vidím seniory, jak si nádherně hrají s vnoučaty, moudře s nimi mluví a blbnou - vidím krále a královnu. Nebo při setkání s mladým člověkem, jak se zapálením a v pokoře před autoritou, se snaží být dobrý v práci a profesně růst. Stejně při setkání se zaměstnanci a řádovými sestřičkami v hospici, zůstávám v obdivu a vděčnosti před králi svého povolání. A podobně jsem štajf při setkání s ženou, která zůstává pravou ženou a vyzařuje půvab, sílu osobnosti v prosté ženskosti a přirozeném sexepílu. A králem je pro mě i muž, který má nejen zdravé sebevědomí, ale dokáže se chovat jako správný chlap, být férový, držet slovo a umí být dobrým manželem i tátou. Poznávám občas i krále a královny mezi managery a nebo jen tak na ulici se potkáte s osobností či jednáním hodného krále........Však i vy jich znáte dost. Stačí se jen dívat kolem a nebýt netečný.
I dnes, ten obyčejný, normální, třeba i chudý, a pro mnohé v současné optice „hloupý Honza“, může být králem. Sice ne země/království, ale ve svém oboru, ve vztazích i prostě mezi lidmi. A budu si jej vážit, protože se stane protipólem všech těch současných rádoby králů a králíčků – těch pitomců, co kazí svět.
Je totiž na nás, zda si dokážeme všímat a ohodnotit, ale hlavně požadovat, poctivost. Pochopitelně se sami musíme snažit být poctivými. A pak bude i svět kolem nás lepší a nebudeme se tolik obávat budoucnosti. A věřte, to nejsou hloupé a naivní fráze a kydy. Tak to chápe jen pitomec, kterému současný stav vyhovuje, protože od něj nepožaduje nic jiného, než v houfu mlčet a nestarat se. Ono již tady vše bylo - a až když se společnost začala uzdravovat, tak zase šla dopředu, rostla a bylo to znát na hodnotě života většiny.
Těším se na další takové krále - třeba se potkám s některým z vás.
