Jde o ochotu to udělat

Vrcholí předvolební boj. Když vidím a poslouchám tu současnou politickou reprezentaci, včetně té, které nás zastupuje v EU, ale i mnohé ty, kteří se derou k místům na politickém výsluní - je člověku smutno, až hanba.

Člověku přijde na mysl slova jisté babičky z jednoho ze soudních příběhů pana doktora Jahelky: „To vás Pán Bůh trestá, že se nemodlíte!“

Ale nebudu v ateistické zemi provokovat Bohem.

Použiji slova z vlastenecké hry J.K.Tyla / Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka / kde je pasáž promlouvající k těm, kteří jsou vlastenecky i lidsky prodejní a k cizákům, kteří jen hledí na svůj vlastní prospěch.

„..ono by to možná i šlo, ale to by tu takových proradných duší, jako je ta vaše, muselo bejt přeci jen o trochu víc … (vy kteří) často svou hroudu, ze které jste se zrodili, a která nám živobytí dává, A KTEROU MÁTE CHRÁNIT – tu nechráníte, jiným ji vykořisťovat necháváte, abyste se u cizích hezkými zdáli… Ó kéž chtělo něco přijít, co by pohnulo tou naší holubičí povahou ..“

Většina těch, kteří tu tak oblbují voliče, tak ve skutečnosti nemá k české zemi ani lidský a upřímný vztah. Jiní jsou ovládáni jak loutky těmi, kteří si z národa a jeho země dělají svoje podnikatelské a mocenské pole. Zaznívá lež, fanatický nacionalizmus. Zapomíná se na nedávnou minulost, ve které mnoho z těch, kteří tu dnes tak chtějí řídit a umravňovat národ, získali základy svého bezcharekteru, nemorálnosti, nenažranosti, pokřivené páteře….

A přeci si myslím, že stále je možnost změnit tu naši zemi k lepšímu, protože těch proradných duší by přeci jen muselo být více – a ono jich není. Jen nesmí mlčící většina dát prostor proradné menšině.

V té většině je stále dost moudrých, rozumných, skutečně vlasteneckých a NE-lhostejným lidí. Těch, kteří chtějí pro své děti, vnuky a budoucnost naší země, a třeba i celé Evropy, vybudovat dobrý a svobodný prostor pro život.

A možná nejvíce ta výzva platí mladým lidem, kteří myslím nejsou ovcemi, ani zfanatizovaným a oblbnutým davem.

Jde totiž skutečně o naši budoucnost!

Buď tu necháme zase někoho šlapat na brzdy rozvoje a házet nás do slepých kolejí, nebo budeme ochotní něco dobrého udělat a dělat.

Třeba tím, že si kroužkováním na volebních lístcích budeme vybírat ty, kteří mají charakter a lidskou hodnotu.

Zakončím tu svou úvahu docela zajímavou myšlenkou Alexandra Sanderse, který jako vrchní soudce státu Jižní Karolíny promlouval ke studentům na univerzitě, aby je povzbudil k tomu, že nemají být lhostejní a stát mimo. Alespoň vidíte, že s podobným bojovali a bojují i jinde – jen asi většina skutečně není hluchá a pasivní.

Přemýšlejme o těch slovech!

„Když je zodpovědnost předána do vašich rukou, nevede to k předpokladu, že někdo jiný ponese ta hlavní břemena, že někdo jiný ukáže na klíčová přesvědčení, že někdo jiný bude kandidovat do úřadu, pečovat o chudé, navštěvovat nemocné, chránit občanská práva, prosazovat právo, předávat hodnoty a bránit svobodu. To, čeho si nevážíte, nebude oceněno, to, na co si nevzpomenete, nebude vzpomenuto, to, co nezměníte, nebude změněno, to, co neuděláte, nebude uděláno. Vy můžete, když budete chtít, vytvořit společnost, jejíž vůdcové…budou méně posedlí touhou po penězích. Nejde o to, co dělat, jde o ochotu to udělat.“