- aneb, všichni jdeme sborem, za tím prvním….. - Něco o člověku a hierarchii zvířat v karavaně na Hedvábné stezce, ale také spravedlivém poměřování člověka se zvířaty.
Asi vás zklamu /stejně jako jdu do rizika slabého hodnocení/, ale ono to nebude o nějakém politikovi a vůdci – i když asociace se vždy může vyskytnout - a v tom je ta krása podobných myšlenek – otevírají v druhých srovnávání a rozplétají myšlenky do dalších směrů.
Tak to zkuste a čtěte dál. Možná pro někoho ta úvaha bude i určitou bajkou.
Hedvábná stezka je pojem velkého obchodního významu mezi Čínou a Evropou a traduje se již od dob před naším letopočtem - a vlastně od roku 2013 se mluví o novodobém pojetí. Tehdy to byla záležitost více jak osmi tisíc kilometrů po poušti, přes hory i po moři. A aby vůbec to mělo smysl a nedocházelo k ohromným ztrátám na zboží i životech, tak se tvořily karavany.
Myslím, že asi většině zde dál nemusím popisovat proč a k čemu tato stezka sloužila a proč ono „hedvábná“. Já se dnes chci věnovat zvířatům v karavaně a jejich využití a postavení. Pominu-li zvířata, která se vezla jako obchodní artikl, nebo zásoby ke stravování členů karavany, tak služebně tu byly zastoupeny čtyři druhy. Koně, velbloudi, psi a osli.
Víte, jaké zvíře bylo nejdůležitější?
Tak, velbloudi nosili náklad – určitě velmi důležitý článek karavany – vždyť šlo o obchod. Koně, to byl dopravní prostředek pro významné osobnosti, které s karavanou cestovaly – tedy určitě důležité zvíře. Psi, ti se používali jako ochrana a hlavně k lovu potravy pro karavanu – velmi podstatný význam. Mimo těch vážených lidí na koních, tak všichni ostatní šli pěšky.
A co osel? Znáte to, jak se říká: „Ty jsi ale osel!“ – „Pepan je hlupák, prostě osel.“
No a vidíte, jak je člověk zase vedle. Někteří oslové nesli náklad, ale směle můžeme říci, že nejdůležitějším zvířetem pro karavanu, byl osel. Proč?
Dnes se snad každý řidič, zvláště na dlouhé a neznámé cestě, nechává vest navigací. Pěkně spojení přes satelit - a jede se. „Blíží se odbočka doprava – Sjeďte ….“ A to máme silnice, dálnice, ukazatele, křižovatky – a bez navigace to už neumíme.
Tenkrát nebyly žádné vyznačené cesty – a pokud karavana šla pouští, pustými pláněmi, tak tam se měnila krajina i během dne. Stejně, jako je to třeba na africké Sahaře.
Osel, tedy většinou oslice, šla vepředu. Vedla karavanu a všichni se jí podřídili. Osel, jako nejdůležitější článek karavany. Oslové se dokáží přizpůsobit a vnímat geografii – mají v sobě takovou GPS. Ví kudy jo a kudy ne. Karavaně udávali tempo – pěkně během pochodu posuzovali terén – a člověk poslušně respektoval, jak osel vedl. Osel vpředu vnímal zodpovědnost vedení a nutnost dojít tam, kam se má. A karavana došla cíle. Osli však mají i další důležité schopnosti – třeba oslí mléko. To je kapitola sama pro sebe.
Tedy nesnižujme osly člověkem! Bude lepší, když se svěříme v putování oslovi, nežli blbci. Záměrně nepoužívám vola, protože i ten je důležitým zvířetem a blbec, se s ním nemůže měřit.
V dnešní době se často připodobňuje množina lidí k ovcím. „Bé bé – blbé ovce – slepě se nechají vést.“
Mívám někdy až nepříjemný pocit, že Homo sapiens sapiens, ztrácí v současnosti podle svého jednání a přístupu k životu i sobě navzájem, obě ta sapiens. A srovnávání s ovcí, je hodně nefér k tomu zvířeti.
Ovce jsou pravděpodobně nejinteligentnější z hospodářských/venkovských zvířat. Přečtěte si o nich více. Ony dokáží rozeznávat a dlouho si pamatovat i obličeje jak jiných ovcí, tak člověka – a to i z více úhlů pohledu. Tedy úroveň jejich rozpoznávacích schopností, které jsou dokonce i větší, něž-li u opic – tak jim dává velmi vysokou míru inteligence.
Tvrdí se, že v houfu jsou tupé. Ani to tak úplně není pravda. Ovce potřebují být ve stádě a plně pak důvěřují tomu, kdo je vede. Dobrý pastýř, je pro stádo to nejlepší řešení. Pastýř blbec, pak přivede stádo do neštěstí a do ohromných ztrát.
Je důvěra znakem hlouposti a tuposti? Myslím si, že ne. Pokud mám stádová zvířata, pak odbornou a profesní povinností je, aby ten kdo o ně pečuje, byl kvalitním pastýřem, který si zaslouží důvěru. Pak stádo prospívá.
Lidé s všeobecnou inteligencí ví, že Kristus se připodobňoval k dobrému pastýři a také ke dveřím. Víte, jak vypadaly v dobách Kristova života na zemi ovčince? To byl kruhovitý tvar plotu z větví do výšky tak, aby je ovce nemohla přeskočit a stejně aby dovnitř nevnikl nějaký predátor. A byl tam jeden jediný vchod. A když byly ovce uvnitř, tak zvláště v noci, v tom vchodu ležel pastýř a byl vlastně dveřmi. Chránil stádo.
Ovce potřebují dobrého pastýře, stejně jako lidé dobré vůdce. A ten kdo je vede, tak by měl mít schopnosti jako osel. Přemýšlejme, jaké schopnosti mají ti, co nás vedou – ztráty mohou být veliké a bolestné.
