…avšak dům znám, kde jinak to bývá, nemá tam každý, co si přál. Kluk se s pláčem do tmy dívá, na tu lásku, co chtěl, čeká dál… On zůstal s mámou sám a ptá se s vážnou tváří, kdypak táta vrátí se k nám?
Ano, vánoční svátky tohoto roku jsou za námi – vánoční stromky ve většině rodin stojí a svítí – dárečky rozbaleny. A co zůstane?
Skvělý textař Zdeněk Borovec napsal v sedmdesátých létech pro Karla Gotta text písně Vánoční strom. Zdeněk Borovec nepsal hloupé a povrchní texty a i zde je jasný jeho rukopis. Karel Svoboda přidal hudbu hodnou vánoční vznešenosti, a Karel Gott touto písní zněl v domácnostech let sedmdesátých velmi často a zaslouženě. A já si i dnes tu písničku během vánoc rád připomenu.
Ale letos mi nějak připadla obava, že nejen může přijít doba, kdy podobné písně budou vadit, ačkoliv se vůbec nejedná o nějaký náboženský text, ale možná už nebudou moci jednou ani vznikat, a textaři jako byl Zdeněk Borovec, by již asi nikdy nemuseli být. Jistě, vánoční písně jsou většinou o pohodě rodinné, lásce, štědrosti, pokojné atmosféře. Však i ty křesťanské písně jsou o rodině, Dítěti, hostech, lásce, očekávání, naději,…
Vezmu-li však dnes v potaz skutečnost, jak sílí a kolik prostoru dostávají všechny ty genderové, feministické, homosexuální lobby, tak se bojím, že rychle přijdou nové zákazy a pomatené předpisy a zákony, které nakonec veškeré lidské a historicky budované kultuře, zavřou tipec a hodí to vše do „podzemního odboje“.
Vždyť dnes pokud někdo uznává původní staleté i tisícileté tradice, tak je veřejně pranýřován a zesměšňován. Kdo uznává tradiční rodinu a nekřepčí v duhovém průvodu, je vlastně nepřítel budoucnosti světa. Kdo se positivně a aktivně nezabývá MeToo, měl by být vyčleněn ze společnosti.
Gottova písnička zpívá o domově a rodině, kam se člověk vracívá rád - a o smutných očích dítěte, které hledá vysněnou lásku – lásku kompletní rodiny – lásku mámy a táty.
Co přináší nová doba?
Filozofování samozvaných znalců dětských duší, kteří říkají, jak moc ví, že dítěti je jedno, že táta a máma jsou stejného pohlaví. Odstraňování důležitosti pevné a stálé rodiny a tedy mávnutí rukou nad běžnou promiskuitou, populárním životem „na hromádce“.
Utvrzování v pocitu, že drahé a četné dárky jsou dostatečným poutem mezi dítětem a rodiči, a tedy případné stýskání a citová vyprahlost dětí je sprosté vydírání z jejich strany. Stejně pak také za citové vydírání ze strany dětí se dnes považují nějaké ohledy na to, zda se kvůli nim nerozvádět.
Vždyť jsme přeci svobodní a máme každý své právo, tak kdo mě má jak omezovat. To vše již je přežité.
Když už vánoce a vánoční stromeček dal rodiny dohromady, pokusme se v nich zůstat co nejdéle. Po dárcích nyní dětem rozbalme naše srdce, náš zájem o ně, naši skutečnou a každodenní lásku k nim.
A braňme rodinu a její tradiční model, jako ten největší poklad!
Nebojte se, ten kdo zůstane v tomto konzervativní, tak neztratí kredit moderního člověka a nebude hloupou fosilií. A pokud bude, tak v očích pomatených extrémistů, kteří si neumí své místo na slunci vybojovat tak, jak to dokázali lidé, a byly jich miliony, kteří v tom konzervativním a tradičním světě žili.
Ať i po vánocích, celý rok 2018 i v budoucnosti všem našim dětem důlky v tvářích začnou náhle úsměvem hrát.
