„U nás neděláme rozdíly. Naši zaměstnanci mají stejná práva bez ohledu na to, koho mají rádi. Registrovaní partneři tak u nás mají nárok na volno ve stejných situacích jako manželé.“ No a co jako?
Tak toto je veřejná prezentace nejmenované významné české firmy, která tím chce vykřiknout do světa, jak je jiná a skvělá. Přitom se chlubí něčím, co by nejen mělo být samozřejmostí, ale myslím si, že u většiny firem samozřejmostí je - a nikterak se to speciálně neřeší. A já chci vzpomenout, že to tak i bylo dříve.
Snažím se do problematiky LGBT veřejně nepouštět a nevyjadřovat se, dokonce mi to i syn doporučil – Nebo zakázal? Poruším to! Protože se skutečně musím poslední dobou častěji štípat, abych žel zjistil, že se mi to nezdá a že to není jen hrozný sen.
Současný svět šlape po hodně nestabilní a horké půdě v mnoha podstatných věcech, které mohou ovlivnit již nikterak moc vzdálenou budoucnost. V naší zemi se potichu boří množství pevných základů, životních pravidel a jistot osobní svobody. Život se zdražuje, protože určité skupiny vysávají a rozkrádají poslední rezervy a cílí na osobní majetky občanů. Možná za pár let budeme na chvostě Evropy – ALE společnost se zabývá problematikou LGBT, a bere to jako nejlepší vizitku civilizovanosti.
Firmy budou status „gay friendly“ prezentovat jako svůj bonus a corporate brand. “Podívejte se, jak my jsme pokrokoví, tolerantní a moderní!”
Tak já vám, milé “děti” budu něco vyprávět. Z doby, kdy se dělaly hlavně politické/ideologické rozdíly - a mohu kdekoho ujistit, že jsem si já i všichni doma, zažili své.
ALE!
Pracoval jsem v socialistických firmách, kde bylo zaměstnáno dost homosexuálů a platilo pro ně i pro nás hetero, že pokud jsme neprovokovali, nechovali se nemorálně, tak se především pracovalo a vůbec se neřešila nějaká sexuální orientace. A všichni jsme pak měli stejná práva a povinnosti /politickou ideologii dávám stranou - ani ta ale nedělala rozdíly v sexualitě a uranové doly byly zaměstnanecky naplňovány podle jiných měřítek/. Pochopitelně, byli ti vyvolení, kteří byli těmi „rovnějšími“, ale to je standard společnosti od pradávna.
Já vzpomenu dva případy – a věřte, že nebyly, a ani dnes nejsou, ojedinělé.
František, byl neuvěřitelně charizmatický chlap. Mluvil rozvážně, nádherně zabarvený hlubším hlasem a měl jednání anglického gentlemana. Snad každá žena ve fabrice po něm toužila a vždy byly rády v jeho přítomnosti a on nikdy žádnou konverzaci, zábavu nekazil. Měl skvělý přehled odborný i všeobecný a mohlo se s ním mluvit o čemkoliv. Byl homosexuál. Žen si vážil, nevyhýbal se jim, ale prostě jej nepřitahovaly. Ale nikdy si na nás mladé kluky nic nedovolil, a to ani náznakem – a my jsme se v jeho přítomnosti necítili nikterak divně. Nikdy nikdo z nás jím neopovrhoval, nikdo se mu nevysmíval a nebyl za svou orientaci nikdy nějak perzekuován. Ano, někdy nějaký člen závodního výboru KSČ mezi lidmi utrousil nějakou blbou poznámku, ale z reakce většiny brzy zjistil, jak je hloupý. František žil hodnotný život a já jsem mu za mnoho myšlenek a hlavně dobrý manažerský přístup dodnes vděčný.
Paní Eva, byla živočišnou ženou. Kam vstoupila, tam bylo veselo a kdejaký chlap by neodolal, kdyby dostal pozvání být ji blíže. Byla kulturní a knižní studnicí moudra. Byla lesba. Ale po žádné ženě se nesápala, jazykem ji nevábila, ve sprchách neobtěžovala - a žila a pracovala jako každá jiná žena. Nebyl důvod ji zesměšňovat a ani nějak diskriminovat. Když s ní člověk seděl o samotě, svěřila se, že největší její bolestí je fakt, že jí žádný vztah s jinou ženou nevydržel dlouho a že se bojí samoty. Věděla moc dobře, proč ji muži nepřitahují, a bylo vidět, že jí to mrzí, protože chápala, že muž do vztahu přináší přeci jen něco jiného. A není to jen o sexu.
Ani František, ani Eva by nikdy nešli do nějakého průvodu a netoužili po partnerské šou na radnici – o kostele ani nemluvím. A nebyli skutečně jen tito dva. Všichni jsme žili své životy a při setkáních a ve společnosti se mluvilo o knihách, hudbě, historii, vědě, zážitcích, zajímavých myšlenkách, ….. Však mnozí z vás podobných Ev a Františků znáte dost - a jsou to skvělí lidé.
Jistě, když se po celém městě vědělo, že Láďa, který se na veřejnosti obnažuje a je pravidelným hostem plovárny, kde v zaříznutých „adamkách“ špulí zadeček, zženštile žvatlá a obtěžuje mladé chlapce - tak byl častým důvodem zájmu policie a hlášení občanů – a to oprávněně. Stejně jako Mařenka, která číhala na deváťačky a gymnazistky a lákala je ke společným hrátkám a rozdávala jim své hanbaté fotografie.
Přátelé a milé firmy. O čem to tu žvaníte a čím se chcete zviditelnit? Firemní prostředí je o práci a pracovních výkonech jednotlivců a týmů. Je o schopnostech manažerů vést, hodnotit, motivovat a umět být přirozenou autoritou. Nikdy mě nenapadlo šťourat se u zájemců o práci v jejich sexualitě. Pochopitelně, pokud mi veřejně a bez obalu nedávají najevo, nechlubí se, že jsou jiní.
Nechodím do společnosti, abych zjišťoval kdo je gay a kdo lesba. Stejně badatelsky nelustruji lidi na ulici. Nejdu do kostela a nepátrám, zda tam není nějaký sexuální hříšník všech úrovní a směrů. A nemyslím si, že jsem se svým přístupem v menšině.
Navštívil jsem a spolupracoval s mnoha firmami a jednám s významnými lidmi, manažery všech úrovní, majiteli firem – a nikdy jsme neřešili témata typu: nechci tu buzeranty – hlavně žádnej náboženskej fanatik, apod. Vždyť to dnes pod dohledem GDPR, ani není možné.
Vždy šlo a jde o odbornost, o lidské a morální hodnoty, schopnost být a pracovat v týmu, o nadšení, poctivost.
Homosexuálně orientovaný člověk není a nebyl problém u zdravě myslících lidí, pokud se sám jako zdravě a normálně myslící člověk choval a chová. A já vím, že většina je právě těch zdravě myslících lidí – na obou stranách. Tak prosím věnujme pozornost podstatným a důležitějším věcem!
A že jsou i firmy, kde jim sexuální orientace vadí a pátrají po ní?
No, jestli to třeba nebude tím, že vadí to, jak se LGBT komunity prezentují a co vysílají do společnosti. Ono je to skutečně často odpudivé, násilné a přecházející do nebezpečné ideologie.
Každopádně pro všechny z nás, je současný svět tvrdé a nekompromisní prostředí, kde se musí bojovat a musíme počítat s tím, že pokud jsem jiný a chci být jiný, jdu s tou svou kůží na často nekompromisní trh. A sexualita, je až tím hodně upozaděným důvodem pro odmítání, pokud ji jedinec sám nedává a nevnucuje jako prioritu.
