Pokud je stát řízený principy rozumu, potom bída a mizérie jsou hanbou společnosti. Ale pokud principy rozumu řízený není, pak jsou hanbou společnosti bohatí, v moci postavení, médii vyzdvihovaní, rádoby celebrity, …
Tak by dnes asi upravil svůj původní názor Konfucius. A to nebyl žádný hlupák. A mě se chce ještě upravit výrok Winstona Churchilla, který ohodnotil rozhodnutí se Británie a Francie mezi válkou a hanbou – zvolili si hanbu a měli válku. Pro nás to zní takto: Měli jsme možnost si vybrat změnu, novou lepší budoucnost, tvrdou společnou práci anebo hanbu. Zvolili jsme si a volíme hanbu. A tak nám bude ouvej a budeme v potu tváře poklonkovat a sloužit hanbě!
V médiích již několikrát zazněla, a byla tematicky uchopena, myšlenka jistého asijského studenta, kterou interpretoval Max Kašparů / a to také není žádný hlupák/: „Žijete v zemi, kde nic není hanba!“ Tedy na vše máme odpověď a výmluvu a vše okecáme, aby lež vítězila nad pravdou. A nutno konstatovat, že to jsme to dopracovali – žijeme v hanbě, pod hanbou.
Já nevím jak vy, ale já nesleduji žádná televizní zpravodajství, protože pokud náhodou se někde projdu kolem televize v jejich vysílacím čase, člověk ztratí náladu. Pokud nahlédnu do webových zpravodajských portálů a jen nechám působit hesla zpráv a aktualit, tak okamžitě s oním asijským mladíkem souhlasím a hanba mě doslova fackuje. Nejen z toho co vypouští z úst lidé z hradu, vlády, ministerstev, ale i mnohé rádoby celebrity a všichni ti záhadní zbohatlíci. A blivno mi je i z názorů lidí v mnohých diskusních fórech, nebo když se člověk občas zaposlouchá do něčích blábolů na veřejnosti.
Třeba před několika dny, kdy pan Miroslav Zikmund slavil stovku, tak názory některých lidí v diskusích pod články a rozhovory s ním a o něm, mě doslova braly víru v to, že ta naše společnost česká, moravská a slezská, má vůbec ještě šanci.
Každý hlupák má odvahu žvanit a nebojí se žvanit a ubližovat. Erich Maria Remarque na adresu takových řekl: „Není hanba narodit se hlupákem. Je jenom hanba jako hlupák zemřít.“
Máme státní a vládní představitele, kteří se již ani nestydí lhát, žvanit, oblbovat - a na druhé straně masu lidí, kteří by ve své naivitě dokázali takovým lidem omluvit i vraždu, kdyby se týkala sluníčkáře, lepšolida, pražského kavárenského povaleče, nebo třeba Kalouska.
Tato masa pohrdá moudrými, vysmívá se historii a kulturním hodnotám, protože o tom ve skutečnosti nic neví - a sama staví své názory jen na osnovách občanské nauky z jejich školních let, nebo na názorech dědících se v jejich rodinách z pokolení na pokolení. A pak je ještě jedna sorta části této masy. To jsou ti, co jim nevadí dělat ze sebe hlupáky a blby, protože je to asi moderní. No, ono je to hlavně jednoduché, protože moudrost se musí získávat - ta se v akci supermarketu nekoupí!
Již dávno tomu, co další moudrý člověk, Šalamoun, pravil: „Vyžeň posměvače a odejde i svár, ustane pře i hanba.“ A tak si stále myslím, že není dobré nechat se hanbou dusit, umlčet a čekat, že vymře. Nevymře! Historie se stále opakuje. Hanbu je potřeba přebít.
Řecký filozof Epikúros řekl: „Lépe se ctí někoho ztratit, než hanbou získat.“ Jenomže takové autory naši vládní reprezentanti nečetli. Ti mají základy v marxismu a leninismu, anebo skáčou podle těch, kdo jsou jím odkojeni. Ale na stejné rovině pak jsou ti, kteří je volí, protože jsou získáni hanbou volených.
A protože se často používá argument, že současnou vládu a prezidenta nevolí a nepodporují jen primitivové, komunisté, estébáci a sociální demokrati, tak snad ještě jednu moudrost od lékaře a logika Galéna: „Je hanba, že se někdo dovede namáhat po mnoho let, aby se stal dobrým lékařem, obhájcem, učitelem nebo geometrem, a přitom není ochoten namáhat se příslušně dlouhý čas, aby se stal dobrým člověkem.“
Tak to je i takový motivační impuls směrem těm, kterým nevadí, že žijeme v hanbě!
