Asi vás na konci překvapím. Nejčastěji se totiž většinou dočtete zaručené rady, co máte číst, abyste byli úspěšní a bohatí. Už samotná ta doporučení, jsou většinou úsměvným počtením. Ale já vám chci tentokrát zase něco vyprávět.
Tak oni někteří ti „úspěšní“ vůbec nečtou - prý nemají čas. Některých se ani nemusíte ptát. Postačí naslouchat, jak mluví, a víte. Tací pak potřebují dobré mluvčí a PR manažery. Upřímní to, že nečtou, alespoň přiznají. A manipulátoři, ti se naučili tvářit chytře a říkají, jak čtou knihy jen úspěšných lidí.
Ale já věřím ve většinu úspěšných, která čte, na čtení si udělá čas a vybírá si zajímavé a hodnotné knihy. Třeba jen pro relaxaci. Většinou se o takových lidech moc nepíše, protože si nepotřebují nechat čechrat peří, a ani sami své ego necpou do médií a na sociální sítě. A hlavně by si pak ti masově doporučovaní manipulativní autoři nepřišli na slušný balík, kdyby lidé zjistili, že jejich knihy nepotřebují.
Já vám tu chci vyprávět historku o jednom zvláštním setkání, které mě ohromně potěšilo a na které moc rád vzpomínám. A impulsem k vyprávění mi jsou poslední dny, kdy nějak intenzívně prožívám to, jak moc manipulátorů se snaží v mnoha oblastech více a více získávat postavení a ovlivňovat nejen dospělou populaci, ale také děti.
Třeba tím, když se stále ještě dočítám a doslýchám, že ti, co chtějí být úspěšní /dokonce být miliardáři/, tak musí číst a poslouchat autory jako Toman, Kiyosaki, aj.
Tak tyto manipulátory určitě většina skutečně úspěšných, moudrých a následování hodných lidí nečetlo a neposlouchá. Možná především proto, že tací autoři vlastně nic moc převratného neříkají a jen zaobalují, a do lákavých barev přetvářejí, dávno položené základy a pravdy, a vrcholem a zájmem jejich výkonů je stržení závislosti čtenářů a posluchačů do svých chapadel a do euforie o životě v bohatství, nic nedělání, luxusu.
Ale pryč od těchto lidí! Osobně znám hodně úspěšných, kteří nejsou motivovaní snem o každodenním zaplavání si v penězích, po vzoru strýčka Skrblíka – takových si vážím. Oni totiž mají skutečnou hodnotu.
Je to již pár let. Byli jsme s manželkou a dětmi na setkání přátel u jednoho velmi úspěšného a bohatého kamaráda. Nevyhledávám podobné akce, ale mám k hostiteli vztah založený na úctě a vděčnosti za to, že jsou takoví lidé. A vždy si z podobných akcí odnáším nějaké nové myšlenky, postřehy a poznání. Stejné si však odnáším i ze setkání a návštěv s lidmi daleko prostšími i skromnějšími. Třeba když se na ulici zastavím s nějakým starším člověkem a povídáme si o životě.
Ale pojďme zpět na to setkání. Bylo tam tenkrát dost lidí a na první i druhý pohled člověk měl dobrý pocit. Jednoduše zajímavá sešlost. Společnost bez celebrit, modelek, politiků, zbohatlických "rychlokvašek".
V jednom hloučku se nejdříve povídalo o sportu, kde voní benzín, pak o zajímavých místech pro dovolenou a z tohoto tématu rychle přišel hovor na knihy. V žádném případě nezaznívali nudní, ani knižní reklamou profláknutí, autoři. A najednou „bum“. Asi ten rozmanitě nejakčnější člověk, u kterého bych čekal, že bude chtít triumfovat nějakou knižní novinkou, nejlépe právě vyšlou v Americe, tak z jeho úst zaznělo: „Víte, jakou nádhernou knihu jsem přečetl nyní na dovolené? Ta knížka mě tak zaujala, že ji řadím mezi nejlepší, co jsem kdy četl.“ Na tvářích lidí kolem, především mužů, byla vidět zvědavost. Upřímně, i já sám jsem zbystřil, protože mne opravdu to nadšení v očích, zrovna u tohoto člověka, zaujalo.
„Tak ta knížka se jmenuje ´Muž, který sázel stromy´. Chlapi, ten příběh v té knize mě dostal. V opuštěné, zničené krajině, odkud lidé utekli, žije člověk, který tam pase ovce a každé ráno, když vyjde s ovcemi do krajiny, tak bere sebou nejen hůl, ale žaludy a bukvice. A systematicky sází, aby se krajina zalesnila, aby po něm něco hodnotného zůstalo, aby každodenní práce mu dávala smysl. Přečtěte si to! To je hluboké a motivující…“
Tu knížečku Jeana Giona, kterou přečtete klidně za půl hodiny, moc dobře znám. Patří mezi můj oblíbený motivační zdroj. Ano, nikdy jsem ji nenašel v seznamu knih pro osobnostní růst. O to více jsem zůstal paf, když se stala tématem diskuse právě těchto lidí. A nemusím vám asi zdůrazňovat, jak potěšen jsem se ten den vracel domů.
Pokud jsou v naší zemi úspěšní, bohatí a vlivní lidé, které osloví Elzéard Bouffier, osamělý muž, který během života oživuje stovku kilometrů zpustošenou krajinu, aby se do ní vrátil život i charakter, ale hlavně lidé - tak je proč mít radost a proč nepropadat panice.
Možná jen stačí se nenechat manipulovat populistickými hlupáky a mocichtivými šmejdy.
A raději hned uklidním i ekologické politické fanatiky, kteří by si chtěli přihřát polívčičku. Bouffier nemlel pantem, on každý den poctivě a tvrdě pracoval a dával tím příklad.
Že je dnes jiná doba? Stoprocentně je i dnes důležitější sázet stromy, nežli řepku. Určitě je důležitější dávat krajině přírodní ráz, nežli ji betonovat, zabírat vzácnou půdu mnohahektarovými slunečními elektrárnami jen proto, aby elektro-automobilový business měl na všech vědeckých křižovatkách zelenou a přednost. Určitě je důležitější poctivá, systematická práce, nežli žvanění na ekologických konferencích. Určitě je dnes důležitější se opírat o stále platné základy komunikace, řízení, motivace, slušnosti, morálky a vědění, nežli sázet na manipulativní novinky a přebubřelá ega.
A proč taková knížečka je dobrá pro základ úspěchu člověka?
Určitě hlavně proto, že je o skutečné, každodenní, systematické, poctivé a dlouhodobé práci, která však v konečném důsledku člověka nedevastuje, ale naplňuje, těší, zhodnocuje a posiluje. Je o práci, na jejíž efekt a přínos se musí čekat, a přesto je smysluplná. Je o lidské hodnotě a nesobeckém přístupu k životu a lidem.
Ten konkrétní člověk, který se tak nadchl pro útlou knížku, je dnes stále úspěšným - snaží se i o podporu a pozitivní vliv pro společnost a stále staví na té poctivosti a aktivní práci, nežli na parazitování, zviditelňování se a manipulaci. A je dobře, že není sám.
Čekáte jméno? Není důležité. Důležité je, že takoví lidé jsou. A nejsou to ani milionáři. Jsou ve svých oborech a životech úspěšní, užiteční, šťastní. A jejich ega nejsou pokřivená. A tak to má být.
Vždy když navštívím knihkupectví, nebo antikvariát, jsem nadšený nejen tím, kolik lidí se o knihy zajímá, ale hlavně jak veliký a rozmanitý výběr máme. Nenechte se tendenčně ovlivňovat! Třeba i útlá knížečka vám může předat důležitý impuls pro změnu ve vašem životě. A klidně může být napsána v minulém nebo předminulém století, nebo daleko a daleko dříve. Oni se totiž podstatné základy osobnosti a úspěchu člověka nemění – a nepohne s tím ani manipulátor.
