„Chystáš se být lepší, nebo už víc neumíš?“

Rozdíl mezi vítězi a poraženými je v tom, že vítězové vnímají selhání jako dočasný nezdar. Pokud se dokáži motivovat nezdarem, pak dokáži vítězit. Ten, kdo zůstane v pocitu poraženého bez snahy poučit se, ten poraženým skončí.

Ta přímá řeč v titulu tohoto zamyšlení jsou slova Earla Weavera, velmi úspěšného bývalého manažera týmu z největší světové baseballové ligy /MLB/ týmu Baltimore Orioles. S tímto výkřikem vyběhl na hřiště a ohodnotil výkon hlavního rozhodčího zápasu.

Pro nás to může být výkřik do vlastní motivace.

Současná doba, a zvláště současný stav společnosti, mě znova a znova dostává do přemýšlení nad tím, jak málo je nám jedno, že naše životy ovlivňují nemorální, bezcharakterní lidé bez skutečného zájmu o společnost, ale jen se soustředěním na vlastní moc a její upevnění. Jak je nám jedno, že ovečky, figurky a hlupáčci ve většině sedí a hlasují o zbytečnostech, špatných zákonech, které negativně ovlivňují naše životy a budoucnost, zatím co dobré a důležité věci jsou opomíjeny.

Chystáme se jako národ, společnost, generace, být lepší, nebo už nic víc neumíme?

Touha po jakékoliv změně je, tedy měla by být, tou největší motivací v životě. Nevzdávat se, být vytrvalí, houževnatí a jít dopředu!

Stará pravda říká: „Když se srazí pramen se skálou, vyhraje vždy pramen – a to ne silou, ale díky vytrvalosti.“

Být tedy jako ten pramen!

Pokud chci, jako člověk růst – pokud chceme, jako společnost růst – tak nás musí motivovat touha po změně!

Pokud opravdu touha není jen planý pocit a nejsou to jen naše planá slova, pak už nyní musíme být v akci. Musíme být v procesu změny! Nečekat!

A to platí a bude platit, i když náhodou hloupost, ubohost a nicota ještě na chvíli bude chtít ukázat svou sílu. Nemůžeme rezignovat a nemůžeme upadnout do letargie!

Stále platí již mnoha generacemi úspěšných a aktivních lidí potvrzované, že tajemstvím úspěchu je začít od nuly - klidně znova a znova – a hlavně vytrvat - i když změna a její proces jde a půjde pomalu!