Zvíře je živý tvor čisté duše ne opelichaný plyšák končící v popelnici.

Zvířátka nebyla stvořena k utrpení, ale pro naši radost a krásnější svět. Myslím tím domácí mazlíčky ať už je to pes, kočička, králíček nebo křeček. Ta ostatní nám byla dána sice k potravě, ale i tak nám nedává nikdo sebemenší 

právo s nimi jednat jako s bezcennými oprýskanými věcmi co už dosloužily. Na vesnici jsme chovali slepice volně pobíhající po dvorku. Slepičky prokázaly hned trojí službu. Dávaly nám vajíčka, která mi maminka jako malé holce přidávala do kakaa Malcaa, abych prý lépe zpívala. Jak já tuto snídani nesnášela. Posbíranými slepičinci hnojila muškáty, které pak obdivovala celá vesnice. A pak když slípka dospěla, nasnášela dost vajíček a odchovala vlastní potomstvo, skončila v polévce či na paprice. Když vidím dnešní slepičky a malinká kuřátka namačkaná v klecích jako sardinky mnohá stojící jen na jedné nožičce, chce se mi brečet a mohu-li koupím vajíčka raději od místních farmářů a není-li nazbyt, tak vajíčka od slepic odchovaných v hale. Když se u nás konala zabijačka, tatínek včetně přizvaného řezníka se před " popravou " s pašíkem rozloučil zrovna tak jako s králíkem než putoval na pekáč. Zvířata nebyla vystresovaná a snad i maso bylo mnohem lepší než dnes mnohé připomínající chuťově bláto. Maso jsme jedli tak dvakrát třikrát týdně a to převážně z domácího odchovu. Snad i tím už jako malé děti získaly úctu ke zvířátkům a přírodě.

Dle Bible se člověk provinil vůči svému stvořiteli prvotním hříchem. Bezpochybně následoval trest boží v podobě nemilosrdného vyhnání z ráje. Adamovi a Evě byla svěřena země, kterou musí v potu tváře obdělávat a tak si zajistit své živobytí. Nový život přichází na svět v bolestech a v bolesti odchází. Země byla člověku jen propůjčena. " Vzešel si z prachu člověče a do prachu se opět navrátíš až jednoho dne navždy pohasne plamen svíce tvého pozemského putování. Nahý jsi na svět přišel a nahý z něho odejdeš a na onen svět si nevezmeš vůbec nic krom vlastního svědomí." Čím se ale provinila zvířata z nichž nevzešel pražádný hřích a jejichž duše zůstaly čisté jako duše andělů. Bůh jim taktéž požehnal a k člověku pravil panuj nad zvířaty i veškerou havětí avšak nikde se nejmenším slůvkem nezmiňuje o jejich týrání či ponižování člověkem.

Svatý František z Assisi viděl ve zvířatech důstojná stvoření, která považoval za své bratry a sestry. A znamená vůbec zvíře v božích očích méně než sám člověk. Vždyť jsou stejně smrtelná s duší uvězněnou ve hmotě. A přesto ta duše zůstala čistá na rozdíl od té lidské. A jest-li tímto světem prochází ctnost nosí po celý svůj život  kožíšek, ťape po světě na čtyřech nožičkách a dokáže milovat čistou a nezištnou láskou až za hrob. Pes, kočka či kůň milují člověka takového, jaký doopravdy je bez falše a přetvářky. Dokáží ho pohladit pouhým pohledem. Vždyť kdo by odolal hlubokým psím očím říkajícím " neboj kámo, spolu to dáme."

Mám doma šestiletou kočičku, vychovanou od koťátka. A stále ji nepřestávám obdivovat.  Nejen kolik bezmezné lásky mi dokáže každý den dát, ale také kolik mne toho stačila naučit. Především životní pokoře.  Už jen jak dokáže o sebe pečovat, omýt se a dokázat si dojít do kočičího WC a také, kterak mne po příchodu domů radostným mňoukotem dokáže uvítat. A to kterak se mnohá kočka dokáže postarat o svá koťátka i v těch nejdrsnějších životních podmínkách, či se dokonce pro jejich záchranu vrhnout do ohnivých plamenů z nichž je vyprostí přežijí-li zázrakem seslaným shůry až hasiči, to je neskutečná obětavost a bezmezná mateřská láska z níž by se měly poučit mnohé lidské matky. Kočička nikdy svá mláďata není-li na smrt nemocná neopustí ani neodloží. A co vše je dokáže naučit než ji navždy opustí a získají svou novou lidskou rodinu. Když na ni hledím, kterak bezstarostně odpočívá a to nejraději na mém klíně, vnímám to uklidňující předení, nemohu nevzpomenout na krutou bolest, jaká se dostává mnohým pejskům a kočičkám namísto lásky. Kolik těchto nevinných tvorů trpí v množírnách v katastrofálních podmínkách, kdy je fena nucena rodit jedno štěně za druhým až do samotného vyčerpání. Často vážně nemocná štěňata nebo koťata neurčené rasy jsou zájemcům předávána kdesi v podloubí podivnými ziskuchtivými ženštinami. A jde-li o nemocné či handicipované zvíře, důvěřivý majitel se nedoplatí stane-li se zázrak a zvířátko vůbec přežije. Za tato provinění vůči životu i když němému a v kožíšku by měly padat několikaleté tresty s vysokými pokutami. A tito vězni či spíše vězenkyně by při výkonu svého trestu měly pracovat třeba ve vepříně či zemědělství vůbec.

Zvíře není špinavý, opelichaný plyšák kterého můžeme kdykoliv vyhodit, když nás omrzí vánoční dárek či dárek za hezké vysvědčení, který ale vyžaduje naši každodenní péči či nás omezuje, chceme-li jet na dovolenou k moři. Tak šup s ním do útulku či rovnou na ulici. Však on už se pes či kočka o sebe nějak postará. Tragédií těchto žhavých letních měsíců je nezodpovědnost mnohých majitelů, která nezná meze. Dehydrovaná zvířata umírají v přehřátých autech, zatímco páníček si s klidem odejde nakupovat či se dokonce zchladit na koupaliště. Zatímco jeho mazlíček umírá v nesnesitelném horku, jakoby byl vhozen do rozpálené pece. Vytrácí se lidskost a naprostý soucit s těmi, co jsou plně odkázáni jen na nás lidi a věří nám. Ti co nám celý život prokazují lásku až za hrob už do naší lidské rodiny nepatří když zestárnou. A tak se útulky plní často staršími, nemocnými pejsky a kočičkami co už zde dožijí.

Jsme součástí přírody, ne bohové, ani polobozi, ale pouzí lidé z masa a kostí. Obyčejní smrtelníci stejně tak jako zvířata. A to jak krutě a nemilosrdně se ke přírodě a jejím obyvatelům chováme se nám jednoho dne vymstí.  Buďto umrzneme nebo nás sežehne slunce.