V osmdesáti budu chodit v turbanu.

Ani nemusím jezdit za jižanským sluncem. V posledním červnovém týdnu do naší země dokonce doputovalo sluníčko z dalekého Alžíru. Teploty převyšující osmatřicet stupňů sežehly takřka celé Česko. Z městských betonových center se 

doslova stala líheň.  Dle vědců zabývajícími se dlouhodobě klimatickými změnami, by se Česko během padesáti let mělo proměnit v poušť. To už bude většina z nás dříve narozených patrně očichávat tropické kytičky zespodu anebo chodit v turbanu a závojích. Postupně vyschnou řeky, rybníky, jezera a novým nevítaným hostem se stane exotický hmyz. Přibudou nám doposud neznámé nemoci jako třeba malárie či západonilská horečka. Spousta migrujících zvířat v sobě ponese jed. Pohnou se kontinenty z nichž pro nedostatek vody a spalující žár poputují davy migrantů dál na sever. Ve jménu záchrany vlastního života bratr nebude znát bratra, mnohde vypuknou války. Tím, jak se klima rychle proměňuje možná vyřeší starosti mnohých politiků s neudržitelným důchodovým systémem při stárnutí populace sama příroda, která si nastolenou rovnováhu vždy zařídí.

Už dnes kdy teplota překročí třicítku potkávám nespočet záchranek. Především starší lidé trpí dehydratací a kolabují. Vedra jsou těžkou zkouškou i pro mladého zdravého člověka, natož pro seniory. Počasí věk zkrátka nezná a netoleruje. Umírají všichni, stačí si pročíst vyvěšená parte. Změna klimatických podmínek vyhubila i dinosaury tak proč by se měla matka příroda párat s nějakým lidstvem, které beztak celé v budoucnu neuživí a pro něž se stala jen nevyčerpatelnou studnicí nerostného bohatství bez sebemenší úcty a pokory k těmto darům. Pamatuji se na období, kdy zima byla zima se spoustou sněhu a okenní tabule nám krásně vyzdobil mráz. Pak přišlo jaro kdy se příroda probudila ze zimního spánku aby se ustrojila do květovaného šatu a my se mohli radovat z té neutuchající krásy. Jaro bylo požehnané darem zrodu nového života. Taková májová koťátka přinášející dle tradice do domu štěstí byla k zulíbání. Pak přišlo léto, období sladkého nic nedělání, opalování se a koupání. Pamatuji, kdy maminka dala na dvorek obrovskou plechovou vanu, v níž se jako děti cachtaly. Byl to takový náš retrobazén. A přesto si léto dokázaly užít a vychutnat plnými doušky. Po horkém dni přišla bouřka s deštíkem, který zkropil vyprahlou zem a osvěžil vzduch. To se pak dýchalo. A pobyt v lese provoněném houbami byl k nezaplacení.

Mnohá náměstí zdobily vzrostlé košaté stromy pod nimiž lidé nacházeli příjemný odpočinek. Část byla osázena zelení s květinami. Všude kolem voněly lípy v jejichž korunách si lebedily včelky. A i když bylo větší horko, dalo se snést mnohem lépe než dnes. Když vidím ty všelijaké montovny či nákupní centra s rozpáleným parkovištěm, vyprahlou okolní krajinou bez jediného stromu stačí už vytvořit jen pyramidy. Saharský písek do našich končin také občas zavane. Dnes jsou mnohá centra měst liduprázdná. Snad jedinou spásou pro ty, kdož jimi musí projít jsou vodní fontánky nabízející letmé osvěžení. A pak se najednou počasí zblázní ze dne na den a po tropech div nemrzneme. Do našich domovů po prudkých lokálních deštích nahlédne voda, vichřice podobná tornádu odnese z domu střechu, úrodu poničí kroupy velikosti tenisáku. Jak se zpívá v jedné písničce, všechno je nějak naruby a my v zimě spíláme že je zima a v létě je zase horko k zalknutí. Ani to počasí se nezavděčí všem.

Mě osobně větší horko nevadí, netrvá-li příliš dlouho, třeba měsíc. Jako správný lev teplo miluji a léto mám mnohem raději než zimu. Spousta mých přátel si stěžuje jak je to v paneláku k nevydržení, především v menším bytě kam sluníčko praží celý den. Mám štěstí. Žiji sice také v paneláku avšak s výhledem do zeleně. Do bytu si namísto nepotřebného nábytku a nejrůznějších pracholapek pořídila živé rostliny. Do rohu k oknu dala vzrostlý fíkovník a draceny. A v zákoutí si vytvořila malou zimní zahradu. I vysázené kytky v truhlících za oknem jsou k nezaplacení. V tropických vedrech pověsím mokré záclony a do nádobky dala vodu s mořskou solí, která svým postupným odpařováním se navodí příjemný středomořský vzduch. A k tomu patří i lehká středomořská strava. Klimatizaci moc nemusím. Byla buďto věčně nastydlá nebo mě neustále pálily oči. Není nad zelenou oázu kolem sebe a blízký bazén, říčku nebo rybník. Pocházím z venkova a část si ho přenesla i do města. Pamatuji ještě před pár lety, kdy nedaleká pole zdobila vzrostlá kukuřice, z povzdálí se smály slunečnice, na loukách se červenaly vlčí máky. Dnes je všude kolem řepka z jejíž pronikavé žluté barvy zabolí oči a z podivného smradu se zatočí hlava. Ne že by se neměla pěstovat vůbec, ale nemusí být takřka všude. Mnohem více radosti i užitku by udělala levandulová políčka s okouzlující vůní. A tak už to prostě na tomto světě chodí, když byznys vítězí nad přírodou a ona jednoho dne zvítězí nad byznysem i člověkem. A spílat potom můžeme jen sami sobě. Nic není věčné, jen nejistota.