Ano je to pravda, když si učitel na nějaké dítko zasedne, ať se učí sebelíp, nezavděčí se a už se to s ním táhne. Zrovna tak později v zaměstnání, stačí nechápavý či podlý šéf a úspěch je tatam. A vystudovat vysokou může dnes takřka kdokoliv. A pak, v životě také hodně záleží na známostech. V soukromé sféře spíše nastává doba, že se na vzdělání až tak nehraje. Je dobré ho mít, ale zaměstnavatelům jde spíše o to, co ten člověk umí, jak je jazykově či jinak zdatný, stresu odolný, někdy kolik je mu let a jak vypadá.

Máte pravdu, na známkách nezáleží, důležité je být ohebný, přizpůsobit se, umět se prodat a to se ve škole, kde se chce pouze papouškování, asi nenaučí.

Hovoříte mi z duše. - S odstupem let. - Když zůstanu u těch školních známek, bohužel, velmi často se učitélé známkami mstí za osobní "návidění" toho či kterého žáčka a žákyňky. Poznal jsem to kdysi na první stupni osobně, co by dítko nesmiřitelně pravdomluvné.

Takže bych vyslal I vzkaz rodičům, aby se zamysleli na ddtím, na kolik známky skutečně odpovídají dovednostem jejich dítěte a nakolik o osobních sympatiích.

Dneska jsem byl svědkem na Palmovce, jak v lahdkách dávali zmrzlinu každému, kdo přinesl vysvědčení. Bez rozdílu počtu jedniček či trojek.

A tak by to mělo být i v životě.