Jak (ne)zestárnout v padesáti. Hlavně se z toho čísla nezbláznit.

Vyrazila si na výlet po památkách. Byl krásný letní den, sluníčko se jen smálo a já si oblékla svou oblíbenou sukni v pastelové barvě a růžovou blůzku s odhalenými pažemi. Cestou na autobus potkala jednu svou bývalou spolužačku 

zahalenou v šedivé barvě, která by na zašedlém sídlišti zcela jistě splynula s okolními paneláky. " Jé, čauky, ani tě nepoznala, ty nosíš mini. Ne odpověděla jsem, jak vidíš část kolen mi vidět není a i kdyby,"odpověděla jsem. " Ty víš ale kolik nám už je. No co, padesát," odvětila jsem. A to mám chodit v černém čádoru či burce," uchechtla se. "Viděla jsi někdy takovou Vondráčkovou, že by si svůj věk připustila, navlékla zástěru, uvázala šátek nebo si navlíkla neforemný pytel barvy nijaké. To je ale celebrita, to je něco jiného," usoudila ta šedá myšička. " Hele Jolano, tak mezi námi děvčaty. Viděla jsi někdy chlapa co žehrá nad věkem, nazuje bačkory, manšestráky, flanelovou košili a když už je děda, tak prostě děda. Chodím na bazén a tito dědové přijdou v plavečkách podobným ženským bikinám ne v šortkách po kolena, vyvalí ty své pivní pupky, ve vířice nahodí úsměv od ucha k uchu a skvěle si to užívají. A odchází frajer, teda jak který, ale ten, co ho nedávno viděla, švihák lázeňský. Táhne mu na šedesát, ale bílá polokošile, rifle a žádné bílé ponožky v sandálech, prostě jen bosá nožka v sandálech. Ale to jsou chlapi. No, a tak nějak po chlapsku bychom my ženy měly někdy uvažovat a když už tedy ne chlapi, co taková královna Alžběta. Zkrátka fešanda navzdory věku," vedla jsem si svou.

Člověka přece netvoří jen číslo v kalendáři ale také věk biologický a ten se může podstatně lišit. Mě přístroj určil Kristova léta, asi za to může to plavání. A také přestala jíst sladké a vůbec mi nechybí. Teda krom zmrzliny z Opočna, především vanilko-čokoládové, přesto nejede vlak. Nějak na sladká jídla přestala mít chuť, za to taková minutka s volským vokem a hořčicí nebo opečená klobása s křenem. Samozřejmě jen občas, třeba po třicetikilometrové trase na kole a pak vychlazené pivečko k té klobásce, to si zhuntované tělíčko zaslouží. Jak se říká všeho s mírou a pak člověk může jíst takřka cokoliv. Kdysi četla vyjádření jakéhosi švédského kadeřníka, že žena po čtyřicítce by měla nosit kratší střih. A tak se mnohé čtyřicátnice nechaly ostříhat skoro na kluka. Sama v dětství nosila vrabčáka a když šla se džbánkem tatínkovi pro pivo, oslovil mě výčepní. " A chceš ho plný s hodně pěny chlapečku." No když chlapeček tak chlapeček a tatínkovi donesla už pivo bez pěny. Musela se zkrátka pochlapit. Pak začala házet koulí kdy se mým vzorem stala Helena Fibingerová a narostly mi svaly. Sice byla dívka ale zjevem babochlap. Tatínek říkával, že bych měla jít rubat do dolů. A když přivezli uhlí, než se vrátil z práce, měl ho složené. Když se podívám na film Metráček, Jitka je věrnou kopií mých školních let. Prostě se moc dobře poznávám a od srdce se zasměji. Teda pecku měla, a to pěknou.

Čím však byla starší, tím více toužila být krásnou křehkou ženou. Takovou tou opečovávanou květinkou. Nechala si narůst vlasy, zhubla a poprvé oblékla šaty. Oblíbila si ty s velkými květy a oblečky v jemných pastelových barvách. A pak zase uslyšela ten známý hlas módního policisty, že žena po čtyřicítce by měla chodit střídmě oblékaná. Zkrátka babsky jak říkává má kamarádka. Věk se posunuje a byl -li dříve zřejmě ve středověku čtyřicátník starý kmet, dnes je zkrátka mladík a mnohdy i fešný. A mnohá padesátnice strčí lehce do kapsy i své o generaci dvě mladší vrstevnice. Tak proč by se měla oblékat do nevýrazných barev přestože má krásné štíhlé nohy, svůdný dekolt a opálenou sportovní postavu. A dnes seženou hezké oblečení i silnější ženy a různými střihy a  barevnými triky lze postavu zformovat a zeštíhlet. Moje maminka říkávala že okolí bere ženu tak jak se projevuje bez ohledu na to zda je jí sladkých náct, cet či dokonce sát. Když si myslí že je v pětačtyřiceti stará a chce o tom přesvědčit celý svět, tak je prostě stará. Taková chce zkrátka být. Jiná je už babička, oblékne si žluté šaty a věk jí nikdo nehádá. Žena se nemusí oblékat uměřeně svému věku. Jediné co by zde nemělo chybět je soudnost, ale ta platí téměř pro každé kalendářní číslo. Žena by neměla působit směšně. Proč by si štíhlá padesátnice nemohla obléct kratší sukni když ji sluší. Na silnější ženě třebaže o dost mladší může vzbudit efekt opačný. Někdy dokonce maminka vypadá mnohem lépe než dcera anebo působí spíše jako kamarádky.

Po vydařeném výletě zajdu do místní hospůdky na sklenku vína a hned ve dveřích se srazím s jednou z mých kamarádek. " Kam tak letíš," zeptám se. " Ale na hajzl, mám rozmazané oči a vypadám jako klaun. A vidíš co je tady chlapů." Po návratů jsme hodily společný kec. Delší dobu se neviděly a u sklenky bílého se povídá hezky. " Musím si nechat operovat oční víčka, vypadám jako baba a taky nechat udělat lifting nebo už z baráku nevylezu," zahrnovala mě svými novotami. Nevím, zdála se mi pořád stejná, pleť skoro bez vrásek a víčka měla povislá jen nepatrně." Je to strašný, Barča, pamatuješ, ta z Kotěhůlek co s námi chodívala pařit, před pár týdny oslavila padesátku. No oslavila, spíše probrečela při pohledu do zrcadla. No a hned se objednala na plastiku. Zvětšit prsa, trochu přifouknout rty, odoperovat pytle pod očima, no a já přece nebudu vypadat jako máti své nejlepší kamarádky. No jen abys holka nevypadala jako sestra tvé dcery. To by bylo co," a objednala další sklenku. Třeba někdy v šedesáti taky na tu plastiku půjdu, co já vím, jen jest-li ta krásná mlaďounká tvářička a bezchybné tělíčko bude sedět k bytosti které vše tak nějak dlouho trvá a ne a ne si vzpomenout kam si naposledy odložila brýle či marně pátrá v paměti, kde včera byla a co měla k večeři." Hele, a nepřibrala jsi nějak. Bývala jsi štíhlejší." Potěšila mě . " No jo, hormony, trochu začínají bláznit, asi prožívám druhou pubertu. Já ti holka nevím, buď budu scvrklá jako mumie anebo budu mít holt zadek a vypadat jako prdelatý andělíček ale s vyhlazenou pletí. Člověk by neřekl, co vše zapříčiní jedna změna číslice v kalendáři. Hotové tornádo v ženské duši.

" Promiň. Já bych takhle nešla ani vynést odpadky. Natož ještě v růžové a s tvými širokými rameny z plavání," utrousila závěrem spolužačka. Že si její muž nabalil ženštinu v růžových šatičkách, která dokáže dát světu na obdiv i svou celulitidu už je trochu jiný příběh.