Vstanou noví bojovníci se slavným rytířem Paterou?

Uteklo sotva pár dní a prý, abych se okamžitě dostavil k rytíři Rolandovi. „Jestli je to zase kvůli hokeji, tak za ním jdu naposled,“ říkal jsem si, když jsem šlapal schody až na ochoz kladenské radniční věže. A také, že bylo...

Ale k mému velkému překvapení, jsem už na schodech slyšel, jak si rytíř Roland v dobrém rozmaru prozpěvuje: „I kdybysme, padli všici, vstanou noví bojovníci…“ zřejmě netuše původ této písně. „Buď zdráv, pachole,“ zahalekal na mě, a aniž by čekal na pozdrav, spustil: „Víš, i když jsem, co do postavení, na radnici nejvýš a zhlížím na Kladno z velké výšky, tak důležité výnosy se sem ke mně nahoru mnohdy dostanou až jako k poslednímu… A tak jsem se teprve nejnčko dozvěděl, že slavný rytíř Patera bude hlavním šikovatelem Rytířů Kladno a sestaví nové bojové šiky, které budou na ledě udatně bojovat za slávu mého Kladna. A proto mám radost a zpívám bojové chorály, které tu kdysi dávno zněly. Znášli je, zapěj se mnou,“ mlčky jsem přikývl a nechal jsem ho mluvit, protože byl plný emocí…

„Víš, přemýšlel jsem o svých příkrých slovech, která jsem minule seslal na hlavy Rytířů Kladno a musím přiznat, že jsem příliš nechal prchlivost cloumat svým majestátem,“ s tím jsem rád souhlasil, protože nic není pouze „černobílé“… „Věřím, že rytíř Patera bude tím pravým bojovníkem, který pozvedne praporec Kladna. A že se k němu přidají další a další slavní rekové a Kladno opět bude slavnou hokejovou baštou,“ pokračoval ve svém emotivním řečnění. Také bych tomu rád věřil, už jenom kvůli mladým fanouškům, kteří neúnavně ženou své Rytíře do boje. Ale mnohý kladenský fanda už je „otrávený“ nejen tím, co se děje na ledě, ale i mimo něj… Mladí, i když už jich moc není, ještě pořád věří a doufají… Ale my, kteří jsme zažili oslavy šesti extraligových titulů Poldi SONP Kladno a vítězství v Poháru mistrů evropských zemí, jsme náročnější! A nedivte se nám…

V sedmdesátých létech (minulého století) jsme nechodili organizovaně fandit „do kotle", ale prostě „pod hodiny“. Neměli jsme ani žádné choreo, stačily nám modrobílé vlajky. Nikdo nás také nedirigoval přes megafon, jak máme fandit... Když ale až osm tisíc nadšených fanoušků, jako jedním hlasem, řvalo: „Kladno do toho,“ nebo „Kladno jedééém,“ tak z toho běhal mráz po zádech i soše rudoarmějce v centru Kladna. A při tradičním předzápasovém chorálu: „Už jdou koně, modrý koně, koně kladenský,“ se soupeřům nechtělo ze šatny.

Jezdili jsme na hokej do Prahy, do Plzně, do Litvínova, ale neříkali jsme tomu vznešeně výjezd, tak jako dnes. A užili jsme si to se vším všudy… V Plzni nás příslušníci VB (veřejné bezpečnosti) schválně odkláněli z trasy, když jsme s řehtačkami a modrobílými vlajkami hrdě pochodovali v davu na zimní stadion. A v Praze na Spartě v Holešovicích? Tam to bylo vošajstlich… Jednou oni, jednou my… A vždycky, když Kladno vyhrálo, tak jsme věděli, že budeme absolvovat zrychlený přesun na vlakové nádraží Praha-Bubny. Jakmile jsme zaslechli: „Bijte havíře,“ tak jsme věděli, že je zle, sklonili jsme hlavy a běželi… Kromě nějaké té rány nás občas vyprovázely i dlažební kostky, které Sparťané házeli „zákeřně" s odrazem o chodník a ty potom skákaly, jako „žabky“ po vodě, takže jsme nevěděli, kam dřív skočit… V Bubnech jsme rychle hupli do „motoráku,“ který byl narvaný tak, že se sedělo resp. leželo i na místech pro zavazadla a průvodčí neměla šanci... A když jsme ji jednou „zapomněli“ na nádraží v Hostivicích, tak nás na Kladně „vítala" zásahová jednotka ministerstva vnitra s metrovýma obuchama, takže jsme dostali přes hubu znovu – 2in1. Ale stálo to zato… A na revanš jsme příště hnali Sparťany přes les až na nádraží na Výhybce… Sebevědomí z nás čišelo, všude kam jsme přijeli, protože hokejisté – dneska se říká „hokejky“ s Poldinkou na prsou, tenkrát vítězili od Litvínova po Košice.

A tak i proto mi je líto mladých kladenských „kotelníků", že dosud neochutnali opojný pocit vítězství, tak jako já… A tak i proto se nedivím, když jsou někteří z nich frustrovaní ze současné úrovně kladenského hokeje a občas jim na „fejzbuku“ ujedou nervy… A tak i proto se nedivte páni admini Rytířů Kladno a dříve než nekompromisně smáznete příspěvek, protože není dostatečně rytířsky optimistický, si zvedněte pomyslné hledí své pomyslné rytířské přilbice, objektivně se podívejte na dění na ledě a teprve potom suďte: „Vězte, že si všichni přejeme Rytíře Kladno v hokejové extralize! A budeme jim fandit do ochraptění! Ale musíme vidět, že oni pro vítězství a pro Kladýnko nechají na ledě duši!“ „Víš, to jsi řek moc hezky,“ odvětil rytíř Roland a spustil: „I kdybysme, padli všici…“