Táta o veverce nelhal…

Když jsem šel do kladenské ZOO poprvé, nabádal mě tatínek: „Dávej dobrý pozor a uvidíš veverku, co má černou prdelku…“ Za což sklidil od maminky úsměvné pokárání, cože mi to říká - inu, taková byla tenkrát doba.

Návštěva zoologické zahrady, byla naší oblíbenou rodinou vycházkou. Od kladenské nemocnice, jsme tam byli pěšky ani ne za hodinku. Chodili jsme sítenským údolím a kolem pekáren, protože kladenský „nuselák“, byl tenkrát ještě „na houbách“...

Zoo se nacházela na dodnes nevyužitém cípu zeleně pod hřištěm u bývalého internátu GDM neboli Gottwaldova domova mládeže – nyní je tam hokejbalová aréna. Hned u vchodu, před klecí s opičkou, byla na stolečku krabice-pokladnička, do které se dávalo dobrovolné vstupné – pro zajímavost dodávám, že krabici nikdo nehlídal… Stejně jako zvířata, kterým nikdo neubližoval.

„Měl jsem kliku“, že jsem patřil do generace dětí, která v tom nejlepším věku zažila rozkvět, ale bohužel i zánik kladenské zoologické zahrady - no zahrady, spíš zahrádky… Ale my děti, jsme ji milovaly. Mohly jsme si pohladit a krmit ovečky, kozičky, srnky, muflona a další zvířátka – teda, pokud se nechala… Na vepři domácím zase maminky svým neposlušným potomkům s oblibou demonstrovaly, že jsou špinaví jako to prase… Ale nemyslete si, v klecích byli k vidění dokonce i medvěd, lev, opice, papoušci a také moje oblíbené veverky – mimochodem, tatínek nelhal... Nechybělo ani jezírko s vodním ptactvem a kolem něho lavičky pro uondané návštěvníky.

Občas se stalo, že se některé ze zvířátek nějakým nedopatřením dostalo ven z klece a potom bylo veselo… Celkem běžně si to proti návštěvníkům po cestičce pyšně vykračoval páv nebo bažant, ale horší už to bylo s dikobrazem, jehož naježené ostny budily respekt a rozruch… Ze špatně zavřené klece se nakrátko na svobodu dostali také medvědi, ale žádný malér se naštěstí nestal.

Ale zlatá šedesátá léta končila a s nimi i éra kladenské zoologické zahrádky, protože její další provozování nebyla, pro ty nahoře, dostatečně ideologicky angažovaná činnost… To znamenalo, že několik dalších generací kladenských dětí bylo odkázáno jezdit za zvířátky do pražské zoologické zahrady, která je bezesporu po všech stránkách dokonalejší, než byla ta naše kladenská minizahrádka, ale přece jenom je trochu z ruky. Ale naštěstí nic netrvá věčně… 

Podle nejnovějších zpráv má kladenská ZOO vstát z mrtvých… Teda, ne až tak, že by se tam opět proháněla zvířata z tuzemska i zahraničí např. protekční čínská panda velká. Záměr kladenské radnice, rozmístit na plácku bývalého zookoutku plastové modely zvířat, chápu jako memento toho, co tu kdysi bylo pro radost a co muselo zmizet ze světa kvůli lidské hlouposti...

Nejsem zooskeptik a přeji zvířátkům dlouhý bakelitový život, ale nezapomínejme, že je doba, kdy pokladnička, jenom tak položená na židli, by na ní nevydržela ani osm vteřin a dost… Leda, že by zvířátka hlídal muž-vlkodlak, kterého letos zadrželi kladenští strážníci.