Karle, Švéďáci nezapomenou!

Jestliže přísloví, co se škádlívá, to se rádo mívá, na někoho sedí, tak určitě na mě a na Karla Kunze – vlastně sedělo. Na poldováckém dětském táboře v Rakousích u Malé Skály, jsme se spolu, v zápalu boje, mnohokrát škádlili, ale…

„Ježiši, Švéďáci už jsou tu,“ naoko se zhrozil hlavní vedoucí Karel Kunz, jinak ortodoxní ateista, když naše žlutomodrá smečka oddíláků a prágošů dorazila na místo odjezdu do dětského tábora Rakousy – psala se sedmdesátá léta, ale…

Byla to taková naše hra, která trvala dobrých 10 let. Karel si z nás dělal legraci, že ve žlutých tričkách a modrých montérkách s laclem vypadáme, jako zmutovaní krtci – byla to narážka na pohádkového krtečka, ale…

My jsme se nedali a večerní poradu jsme zahajovali bojovým pokřikem heja heja Swerige a popíjeli jsme tzv. humus žlutomodré barvy, který byl namíchaný v poměru, co kdo snese, z rumu, džusu a barviva do pečiva.

A v tomto duchu se odehrával celý tábor. Karel byl zkušený táborník. Dobře věděl, že po celodenní práci s dětmi potřebujeme tzv. vypustit páru a někdy se k nám přidal, ale… Disciplínu a pořádek vyžadoval. Klidně nás nechal ponocovat, ale…

Běda, když druhý den ráno viděl, že některý z flamendrů nebyl v optimální formě nebo dokonce zaspal. Toho po poradě poslal spát – tenkrát se mi to nelíbilo, ale… Když jsem o několik let později sám dělal hlavase, tak jsem jeho výchovné metody několikrát použil.

Oceňuji, že i jako hlavas, si uměl udělat legraci sám ze sebe, třeba komickým výstupem či karnevalovým převlekem, ale... Jeho majstrštyk, byl skalní muž. Celý tábor se vydal k nedaleké hradní zřícenině Zbirohy, kde děti hledaly skalního muže – Karel v přestrojení ala Trosečník se objevoval a mizel mezi skalami, halekal na děti a ty z něho byly vykulené. Nakonec pod kamenem našly jeho poklad v podobě laskomin a spokojeně se vrátily do tábora.

Táborových vzpomínek, hlavně těch veselých, mám stovky. Naposled jsem s Karlem byl v našich milovaných Rakousích začátkem devadesátých let. A opět to stálo zato. Každý večer jsme čekali, až Karel půjde spát a když zabral, tak jsme za dveřmi jeho pokoje sborově parafrázovali slavnou mozartovku Princi můj maličký spi. 

„Kájo můj maličký spi, ptáčkové sladce už sní…“ znělo pianissimo spícím táborem a zpívali jsme tak dlouho, dokud nám Karel za ukolébavku nepřišel poděkovat. Každý večer jsme přidali novou sloku, takže po 14 dnech už zpíval s námi.

Potom jsme si sešli z očí – nová doba byla hektická, ale… Asi před deseti lety jsme se, díky společnému kamarádovi, opět setkali a s velkou partou jsme jezdili na dovolené do hor i k moři a vyráželi na pěší tůry. A zase jsme si byli blízcí, jako kdysi na táboře – kolikrát jsme spolu, večer u vínka, vzpomínali a dobírali si jeden druhého, ale…

Před pár dny mi přišla sms-ka, ve které stálo: „Luboši, smutná zpráva. Karel dnes ráno usnul napořád." Sice jsem smířený s tím, že se kácí v našem lese – zvláště v této divné době, ale...

P.S. Karle, díky za spoustu zážitků, za táborovou lásku i za lásku k Českému Ráji, za několik celoživotních kamarádů, za to, že jsem s tebou mohl být. Řeknu to v Rakousích, povím to lesům, skalám i Jizeře, která se romanticky klikatí Medovým údolím pod naším táborem.

Švéďák Luboš