Jako Bolt...

Cvakání semaforu na přechodu pro chodce, je jako odpočítávání startéra. Jsem zakleknutý, jako fenomenální sprintér Bolt. Cvak - současně se zelenou se osminový zvukový signál změní v šestnáctinový a já zběsile vyrážím na „zebru".

Stihnul jsem to. Žiju! Užívám si vítězství a na chodníku na druhé straně silnice tančím po vzoru afrických sportovců a dělám na řidiče vítězné Boltovo gesto - znají mě a uznale troubí... Tuto ruskou ruletu hraji každý den na kladenských přechodech pro chodce - a nejenom já. Přežiju? Nepřežiju? A jak dlouho ještě? Vím, že stačí zaváhat na zlomek vteřiny a je konec...

Na svůj seniorský věk, jsem ještě poměrně čilý, takže většinu „zeber" stačím zdolat v časovém limitu, po který svítí na semaforu zelená. Zatím mě ještě nedostali, ale některé přechody resp. semafory v Kladně už nedám… I když se udržuji v kondici – posiluji, běhám, trénuji postřeh a co nejrychlejší reakci na změnu barev na semaforu, pořád to nestačí. Řešením by určitě bylo, nechat si implantovat vrtuli do pr… Ale nejsem příznivec plastických operací - lepší jsou přírodní jedničky než umělé trojky...

Doma si na trenažéru přechodu pro chodce pomocí počítače modeluji nejrůznější techniky startu, včetně odrazu patou od kandelábru. Mám také speciální startovní bloky pro seniory, které jsou vybavené sedátkem a oboustranným zábradlíčkem. Trénuji bez zátěže i se zátěží – nákupními taškami, ale pořád to není ono. Zkouším také komplet z neoprenu, i když v něm vypadám trochu jako Harapes v Labutím jezeru. Musím být ještě rychlejší, musím, protože... V půlce přechodu se na semaforu objeví červená a tzn., že už nejsem chráněn „zelenou zónou“ a kterýkoliv řidič mě může beztrestně přejet. Dosud jsem měl štěstí a vždycky jsem byl „o chlup“ rychlejší než akcelerace vozů hladově číhajících na moji osudovou chybu. Zatím je to ještě sci-fi, ale vím, že jednou ten osudový den přijde a pak…

Nerad končím pesimisticky nebo dokonce tragicky a tak přidávám optimistické moudro, že všechno špatné je pro něco dobré… Chodci, buďme rozumní a smiřme se už jednou provždy s tím, že zelený interval na přechodu neprodluží ani o vteřinu a buďme rádi za to, že dosud nikoho nenapadlo zrušit na semaforu oranžovou...

A ještě něco... Vím, jak si zpříjemnit dlouhé minuty čekání na zelenou, než přijde náš okamžik pravdy. Tak například jen několik metrů od „zebry" u kladenského divadla je pizzerie. Koupil jsem si tam čtvrtku pizzy „do ruky“ a než jsem došel k semaforu a než na něm naskočila zelená, tak jsem ji v klidu snědl – nechci dělat reklamu, ale musím uznat, že byla dobrá. Nebo… Jenom kousek od přechodu u městské knihovny je prodejna barev – ještě to sice nemám vyzkoušené, ale věřím, že když budu vědět, co chci a nebudu se rozptylovat prodavačkou, tak si stačím nakoupit, ještě než se na semaforu pro chodce objeví zelená. Nebo...