Chodím městem a dívám se za vrata aneb Už jsme zase extraligoví…

Na tenhle blog jsem se těšil, jako malý kluk. Chtěl jsem ho napsat už minulý týden, ale… Bál jsem se, abych to nezakřikl. Teď už ale můžu, protože je to tutové. Hokejisté Rytíři Kladno jsou po pěti letech v "pralese" extraligoví!

Trvalo to dlouhých pět let, ale nakonec jsme se přece jen všichni dočkali – kladenští hokejisté i jejich fanoušci. Hokejových rozborů na téma, jak je to možné, že to podceňovaní Rytíři Kladno dokázali, bylo a ještě bude napsáno spousta – fundovaných i těch blábolivých. Ten kdo je však objektivní – a nemusí to být Kladeňák, tak uzná, že si respekt za předvedený výkon zaslouží celý mančaft, ale… Ukázalo se, jak je důležité mít v sestavě takové rozdílové hráče, jako je Jágr a Plekanec. Ale o tom ať píší jiní. Já se budu věnovat nám, bezejmennému davu na druhé straně mantinelu.

Pamatuji se na všech šest ligových titulů a jeden Pohár mistrů evropských zemí (PMEZ) tehdy ještě hokejistů Poldi SONP Kladno – při prvním titulu v roce 1959, jsem na zimáku nebyl, protože mi bylo teprve pět let, ale pamatuji se, jak tatínek ve vítězné euforii vypil mamince zbytek vánočního rumu. Ale slavnou generaci Nového, Nováka, Pospíšila, Kaberleho a dalších skvělých hráčů, díky kterým se Kladno stalo Mistry ČSSR v letech 1975, 1976, 1977, 1978 a 1980, jo a také zmiňované vítězství v Poháru mistrů evropských zemí (1977), jsem už viděl na vlastní oči a užíval jsem si to.

Nebyli jsme sice organizovaní – neměli jsme fan klub a nevytvářeli nejroztodivnější chorea. Neexistovali ani oddělené sektory, takže pod hodinami stáli vedle sebe namačkáni domácí i hosté. Samozřejmě, že jsme si občas vjeli do vlasů – nejčastěji se Sparťany, ale nebyla to taková divočina, jako dneska. Sparťané po zápase, většinou s Kladeňáky v zádech, absolvovali zrychlený přesun lesem na nádraží Výhybka. A my jsme věděli, že nám to vrátí, až přijedeme k nim do Holešovic a poženou nás až na bubenské nádraží. Tam jsme rychle naskákali do motoráku a totálně ho obsadili  – skupinově se sedělo i na WC a na policích na zavazadla. A lidi, kteří jezdili do Poldovky na noční šichtu, se už do vlaku nevešli –  jednou se do něho nevešla ani průvodčí… Tehdy nás na Kladně čekalo nemilé přivítání v podobě uličky z bílých obušků – naštěstí se ještě tenkrát dalo vystupovat i protějšími dveřmi.

Jednou jsme se v šesti ve starém embéčku vydali na hokej do Plzně, ale skončili jsme s boulemi u Holoubkova ve škarpě. Jindy se v Plzni naší modrobílé výpravy ujal přeochotný esenbák (příslušník sboru Veřejné bezpečnosti), který se nabídl, že nás doprovodí na zimák, ale… Schválně nás vedl úplně na druhou stranu. Naštěstí jsme to včas zjistili a zdrhli jsme mu. Jen taktak jsme stihli začátek zápasu Při vzpomínce, jak pak brácha roztočil nad hlavami diváků půlmetrovou dřevěnou řehtačku, aby Plzeňáci věděli, že jsme tam, nechci domýšlet, co by se stalo, kdyby došlo k únavě materiálu – následky by byly strašné a on by byl první český hokejový atentátník. A tak bych mohl pokračovat, ale…

Pořád není posvícení. Přišla osmdesátá léta a s nimi pády hokejistů se znakem paní Poldi do 1. ligy neboli pralesa. Bylo to nahoru dolu. A já jsem chodil na hokej čím dál tím míň… A když se už poněkolikáté změnil název klubu, přestal jsem chodit skoro úplně – vím, že správný fanoušek by měl stát za svým klubem i když se nedaří, ale… To rozčarování bylo příliš velké.

A proto obdivuji a smekám před současnou generací kladenských fanoušků, kteří si, oproti nám, tolik hokejové radosti neužili. Tiše je sleduji, jak diskutují na webovkách kladenského fan klubu, jak se, i přes prohry, vytrvale burcují k dalším a dalším výjezdům, neúnavně vytvářejí pěkná chorea, zkrátka žijí pro Kladýnko, ale… Odměnou za to jim bylo pět let jejich milovaného klubu v hokejovém pralese. A tak i kvůli těm pár tahounům z kladenského fan klubu jsem rád, že se konečně dočkali postupu Rytířů Kladno do extraligy.

P.S. Díky náčelníku Zelííí, statistiku Gimaxi, reptale bugr z be a další bezejmení. Užívejte si extraligový hokej alespoň tak, jako jsme si ho užívali my v sedmdesátých letech minulého století. A ať bojový chorál Rytířů Kladno My jsme Kladno, co jste vy..." nasírá příznivce hokejových klubů v celém Česku. https://www.youtube.com/watch?v=JvXFS-KrOgE