Zdravím Kladno. Když jsem kdysi četl - "Doma jsem tam, kde si pověsím klobouk", ta se mi to zdálo jakési divné. Nevěřil bych, že za život vystřídám 8 adres. Dnes mi to už přijde jako normální. Zvláštní pocity ovšem byly a jsou.

Když jsem získal svůj první byt a navštěvoval rodiče - Tady, je mi to jakési známé. Neočekávaný dojem z návštěvy bývalé chaty. Dcerku prosil, kdybych plakal, nechť se nesměje. Dojmy hrozné, zanedbané, pryč odsud, zlost ! Krásný důchod na chalupě, (žena v OV ještě pracuje). Když navštívím svůj byt ! - Tady to taky znám, ale to již není můj domov ! Podobně město, jako celek. Pohled návštěvníka.

K tomu všemu se připojil i docela zajímavý svět. Blíže přírodě - jako by člověk cítil, že je opravdu její součástí. Vidím to, co jsem neviděl dříve. Počínaje rostlinkami, slyším i nové zvuky - zejména ráno příroda řve, ptáci ! Radost z maličkostí - harmonie. S vděčností vzpomínám otce, šli jsme na pivo. Najednou jdu sám, on zpětně ohnut, infarkt ? K mému mládežnickému úžasu říká - "Synu hle ! Jaká to podivná rostlina a jaký ještě podivnější brouk - po této leze" ! Já myslel, že se zbláznil, (již 2 piva). Zpětně vidím, že blázen tam byl - Právě já !