Chodím městem a dívám se za vrata aneb Mandelinky každý pes jiná ves

Je známo, že se kladenským autobusům začalo říkat mandelinky proto, že ty prvorepublikové měly hnědou barvu jako mandelinka bramborová. Z hnědé se časem stala červená a ta autobusům vydržela nějaký čas po sametové revoluci, ale...

„Tvoje starosti na moji hlavu,“ řeknou si ti slušnější. Nechci Kladeňákům radit či snad dokonce poroučet, jak mají autobusům říkat, ale… Za sebe říkám, že je škoda, když takové originální a milé slovo vejde v zapomnění – třeba proto, že jinak moc originalit na Kladně nemáme (teda kromě několika politiků).

Třeba ostravské autobusy jsou tradičně v modrobílé kombinaci, stejně jako fotbalové dresy Baníčku. Kladenské mandelinky byly dlouhá desetiletí tradičně červené, ale… Zdá se, že červená v kdysi „rudém" Kladně v současnosti moc nefrčí. Opět slyším ono „Tvoje starosti na moji hlavu…“ Souhlasím s tím, že je důležitější, aby mandelinky jezdily podle jízdního řádu, aby v nich v zimě bylo teplo, ale…

Uznejte, že červený autobus by se snadněji identifikoval už z velké dálky, než něco co vypadá jako prvomájový alegorický vůz nebo strakatá krabice od Lega. Sem tam se sice červená na jejich karosériích objeví, ale často ji přebije reklamní fólie, do které je mandelinka zabalena, jako bageta.

Rozumím tomu, že autobusy jsou vděčnými reklamními plochami, ale… Nemělo by to být na úkor cestujících, kteří mohou být zmatení z toho, když autobus mění barvu, jako chameleon. Navíc, není mi příjemné, když nastupuji do autobusu, do kterého, ani ze kterého pořádně nevidím.

P.S. Před pár dny jsem si s radostí přečetl zprávu, že dopravní společnost ČSAD MHD Kladno objednala letos 32 nových bezbariérových autobusů. Na jízdy v legendárních „erťákách“ sice s úsměvem a nostalgií vzpomínám, ale… Musím uznat, že pohodlí a rychlost dnešních autobusů je někde jinde. Ještě kdyby tak byly červené, co říkáte? Není to důvod k zamyšlení?