Bolavé místo Kladna - muzeum

„Dělat ředitele v muzeu, o který nemají lidi zájem, je stejný, jako dělat vyhazovače v loutkovém divadle...“ Okomentoval jsem v duchu povzdechnutí ředitele Kuchyňky nad nezájmem Kladeňáků o Sládečkovo vlastivědné muzeum.

Nechci urazit ničí „intošskou" duši - ani tu svoji, ale co si budeme vážení kladenští spoluobčané „lhát do kapsy“. Intelektuální kultura či zábava, i přes úpornou snahu „misionářů" o osvětu, v minulosti doménou Kladna moc nebyla. Převážně těžký průmysl nahrával tomu, že hutníci a horníci většinou holdovali spíše lehčím múzám či formám zábavy… Troufám si to tvrdit, protože sám jsem také Poldovák. Rádi se vymlouváme na blízkost Prahy, která nabízí neskonale více možností kvalitního kulturního vyžití než Kladno. Něco pravdy na tom určitě je, ale jenom něco…

Kdyby tenkrát Váňa nenašel na Kladně uhlí, kde dneska mohlo být…

Samozřejmě, že i Kladno má své umělecké legendy a velikány - malíře, spisovatele, vědce i herce... Ale do moderní kulturní historie Kladna se asi nejrazantněji zapsalo dnes již neexistující kino Sevastopol. Toto v šedesátých létech minulého století jedno z mála tzv. širokoúhlých sedmdesátimilimetrových kin v naší republice, se proslavilo tím, že se v něm premiérově v ČR promítal velkofilm Kleopatra. Tři čtvrtě roku se na něj do Kladna sjížděli diváci skoro z celého Československa - od té doby tu už tolik turistů nikdy nebylo. A proč také... Jinak, pokud dobře počítám, tak za „totáče“ bylo v Kladně sedm biografů včetně toho, kterému se říkalo blešárna - dnes sedmdesátitisícovému krajskému městu stačí bohatě jeden…

V kladenském divadle bývala kdysi dávno i dobrá a oblíbená opereta - působil v ní i otec herce Jaromíra Hanzlíka. A oblíbená byla také kabaretní představení v Divadélku v klubu. Zůstala pouze činohra, která, co se zájmu diváků týká, „nemá na růžích ustláno“. Znám „případy“, naštěstí jenom pár, které byly v kladenském divadle naposledy na školním představení ještě na „základce“ a zcela upřímně říkají, že jim divadlo celý život vůbec neschází. To je sice smutné, ale „ryba smrdí od hlavy"...

A muzeum? Je třeba si otevřeně přiznat, že muzeum nešlo Kladeňákům „pod nos“ nikdy. V tzv. předlistopadové době nebylo divu. Kdo z hutníků nebo havířů měl chuť, se jít po šichtě podívat na expozici historie dělnického hnutí...  Snad jenom brigády „soc prc" a povinně děti školou povinné .

Ale i když už angažovaná expozice o vedoucí úloze dělnické třídy a budování lepších zítřků dávno zmizela v prachu dějin a místo ní jsou v muzeu k vidění zajímavé tematické výstavy a vzdělávací programy, co se týká jeho návštěvnosti resp. návštěvníků, je to nemlich pořád stejné… Snad jenom s tím rozdílem, že místo „béespé“ neboli brigád socialistické práce, chodí do Sládečkova vlastivědného muzea senioři.

Ředitel Kuchyňka žehrá na to, že střední generace má asi jiné potřeby… Asi jo. A také starosti - uživit rodiny není v současné době snadné... Ale právě proto je třeba „střeďáky“ správně motivovat. Pravda, muzeum je sice trochu „z ruky" a parkoviště je malé, ale... Od nejbližší autobusové zastávky je to k němu, „ať nežeru“, jeden kilometr, který školáci pohodlně ujdou pěšky v rámci pochodového cvičení. My, senioři, ho zase rádi odmašírujeme kvůli fyzické kondici. A proč by ten „kiláček“ měli šlapat „střeďáci“? Hmm... Co třeba „jenom“ proto, aby, s prominutím, neumřeli blbí…