Záleží kolik je výletníků. Když se mě zdá, že jich je hodně, tak nezdravím, jen odpovídám na pozdrav. Což se v Českém Ráji může snadno stát.

Mám s tím dobré zkušenosti. Většina lidí zdraví. Anebo alespoň na pozdrav odpoví.

V Krkonoších, i v Posázaví.

Moje zkušenost z horských túr je, že frekvence zdravení stoupá s nadmořskou výškou (a s tím, jak turistů ubývá). Samozřejmě se nezdraví ani v místech s vysokou koncentací turistů jako je třeba vrchol Sněžky. Moje zkušenost z Krkonoš je, že častěji zdraví Poláci než Češi. V Alpách je zdravení mimo středisek zcela běžné.

Také na výletech všechny zdravíme, většinou odpovídají, i když často vypadají překvapeně.

Myslím, že je to závislé na "hustotě" výletníků. Tam, kde jich je hodně, člověk získává pocit anonymity a chová se jak ve městě. Tam, kde jich je naopak málo, setkání jsou v jistém smyslu osobnější a lidé se zdraví.

Jelikož jsme též chodci, zdravíme první bez ohledu na věk lidi, se kterými se míjíme. Ještě před lety následoval udivený pohled, dneska už nám odpovídají a velmi často jsme pozdraveni první my.

Na procházky a výlety chodím především proto abych udělal cosi pro své zdraví a tak s pohybem těla synchronizuji i rytmus dechu. A pokud bych měl zdravit, či na pozdrav odpovídat, pak se tento rytmus naruší a já jej následně musím opět upravit a nastavit.

Takže mi nějaké zdravení zcela cizích, a pro mě bezvýznamných míjejících, narušuje primární účel mých vycházek, které mají kromě poznávání nových obzorů, sloužit i k udržování a posilování mého zdraví.

A navíc to člověka vyrušuje i z myšlenek kterými se může zabývat, a které jsou jistě mnohdy důležitější než nějaká takzvaná, a v tomto případě zcela zbytečná slušnost. Pamatuji, že na základní škole jsme měli jistého váženého pedagoga, který se často procházel po parcích a okrajových částech našeho městečka. A tento nám výslovně zakázal abychom jej mimo objekt školního objektu, zdravili s tím, že jej toto naše počínání ruší a vytrhuje z jeho myšlenek.

...a dokonce navíc pokud jej někdo pozdravil, nezapomněl využít pak svého postavení a při hodině to pak zmíněnému slušnému žáku "spočítal".

Bezva článek! Lidé v přírodě bývají dobře naladění, a tak se většinou pozdraví. Srovnávám s lidmi z paneláku, kteří spěchají do práce nebo z práce, v hlavě spousta problémů, to pak zapomenou pozdravit nebo odpovědět na pozdrav. Asi před týdnem jsem na cyklovýšlapu měla štěstí na samé sympatické lidi. Od jedné dvojice jsem se dozvěděla, odkud jsou, kde jsou ubytovaní, jakou mají práci... Od jiného, cyklisty, který v kopci čekal na pomalejší partnerku a která nás nemohla slyšet, jsem se dozvěděla skoro všechno o té partnerce, a to nejen to, že není fyzicky zdatná... Prostě jsme uprostřed lesa pokecali jako blízcí lidé, ačkoliv už se nikdy neuvidíme.

V germansky mluvicich zemich je to normalka.

Městský lid na cestách vás většinou míjí bez povšimnutí, tak jak je zvyklý ze svého prostředí. Já automaticky zdravím starší lidi a ženy. Zkušenost mě naučila nečekat pozdrav ani odpověď na něj, pokud se stane opak, je to jen příjemné překvapení. Tak PĚKNY DEN

Díky, i Vám.