A co zákaz kouření v nemocnicích?

Na „neviditelnou ruku trhu“ moc nevěřím, ale v případě kouření v restauracích si myslím, že to zvládne i bez jeho zákazu. Kde na to však evidentně nestačí, jsou nemocnice. Tam se „bání“ o sto šest a nikomu to kupodivu nevadí...

„To já pojedu do lázní, teprve až mi bude dobře, abych si je pořádně užil…“ oponoval mi trochu nelogicky kolega novokardiak, když jsme se na nemocničním pokoji dohadovali o tom, jestli je lepší nastoupit do lázní ihned po propuštění z nemocnice, nebo se nejprve dát doma „dohromady" a teprve potom se stát švihákem lázeňským… Bylo to dilema a přiznávám, že jsem tomuto svodu na okamžik také podlehl. Vždyť kdo v životě neslyšel vyprávět až neskutečné příběhy o nočním lázeňském životě…

Ale zodpovědnost sama k sobě a hlavně doporučení kardiologa rozhodlo, že jsem jel do lázní rovnou z nemocnice. A nakonec, chtě nechtě, dal na radu lékaře i můj nemocniční spolunocležník. „Ale ať si nemyslí… Jen co mi trochu otrne, tak mě večer nikdo na pokoji neudrží…“ vyhrožoval už cestou v sanitce a nahlas plánoval, jak si bude v lázních užívat. Po nezbytném přijímacím „kolečku“ nás umístili na „pozorování“ do „karantény“ a zatímco já jsem se natáhl na postel a užíval si první okamžiky lázeňského života, můj spolulázeňák si šel zakouřit aneb jak on říkal „zahořknout“ na balkon, což ale byla osudová chyba…

Bylo to, jako ve špatném filmu. Do pokoje vstoupil náš ošetřující lékař a vida pacienta, který čtrnáct dní po operaci srdce vykuřuje jako uhelná kotelna, klidným hlasem řekl jenom: „Až dokouříte, tak si vezměte svoje věci a přijďte za mnou do kanceláře. Porušil jste léčebný režim a tím pádem váš pobyt v tomto lázeňském zařízení skončil.“ A odešel… „To snad nemyslí vážně? Kvůli jednomu cigáru…“ pronesl zaraženě provinilec. Ale jak jsme záhy zjistili, tak myslel. Přišla zdravotní sestra, která mu pomohla s věcmi a už jsem ho víckrát neviděl…

A proč jsem to celé vyprávěl? Protože jsem skálopevně přesvědčený, že tak to má být! Co? Pokud by cigareta či jiná tabáková pochutina, byť na elektrický pohon, nesměla do liberálního prostředí restauračního, kde po staletí v klidu a míru, bez rozdílu vyznání či politické příslušnosti usedají důstojní dýmkaři, viržinkáři, doutníkáři vedle prachsprostých cigaretářů, tak potom tuplem nesmí nejen do lázní, ale do žádného zdravotnického zařízení! Pokud jde skutečně o zdraví lidí, jak se donekonečna omýlá, tak potom netřeba dalšího vysvětlování či zdůvodňování. Zkrátka a dobře v nemocnicích neboli továrnách na zdraví se nekouří a basta! První a poslední popelník by byl před vrátnicí…

Místo toho však vidíme nejen před pavilóny, ale i např. na balkonech jednotlivých nemocničních oddělení větší či menší popelníčky různých patvarů, připravené pro pacienty – inu, náš zákazník, náš pán... Chybí snad už jenom umělecky vyvedené logo Kuřárna. Svá kuřácká místa mají i lékaři a zdravotní sestry. Souhlasím, že mají stresující zaměstnání a noční služby jsou dlouhé, ale pardon… A určitě by v tom se mnou souhlasil i přísný, ale spravedlivý primář Sova z legendárního seriálu Nemocnice na kraji města a možná i kontraverzní sympaťák Dr. Haus.

Aby to však pro tabáku holdující pacienty i lékařský personál nebyla taková velká rána, navrhuji útlumový program „Popelník“. Ten by spočíval v omezení kuřáckých stanovišť resp. ve sloučení popelníčků pacientů s popelníčky lékařů. Toto omezení by mělo psychologický přínos v tom, že by to obě postižené skupiny více semklo a pacienti by mohli své diagnózy probrat s lékaři v družné debatě při cigárku…

P.S. A ještě něco... Jsem sice napravený kuřák, o kterých se říká, že jsou horší než nekuřáci, ale toto přirovnání v mém případě neplatí... Jsem Čech, mám rád pivo a když je dobré, tak si na něj zajdu třeba i do hospody, ve které se kouří. Je to jenom na mé volbě a na panu hostinském, který si zase musí umět spočítat, co se mu víc vyplatí... Proti tomu nemocnice je velice tvrdá a nekompromisní „reality show", která proti sobě každou vteřinu staví život a smrt... A proto v nemocnici žádný liberalismus neexistuje!

P.S. Co na to kladenská sedmá velmoc?