Zatímco byl středem pozornosti jistý pan Melčák, který se, ať už z vlastního popudu, či z popudu pana Kalvody, vysmál mnohým politikům, když podáním ústavní stížnosti způsobil odložení předčasných voleb, nás, studenty maturitního ročníku, zajímalo, jak to nakonec dopadne s těmi státními maturitami. Dopadlo to… ehm, nijak.
Nikdy jsem dost dobře nepochopila to šílenství okolo státních maturit, demonstrující studenty, kteří se shromažďovali na Facebooku. Copak nikomu nedošlo, že státní maturity jsou daleko jednodušší?
Jistě, na začátku byl pocit: „To není fér, oni na nás budou testovat něco nového, nevyzkoušeného!“ Útržkovité zprávy o tom, že realizace maturit nepokračuje podle plánu, se dostávaly do médií a poskytovaly odpůrcům slušné protiargumenty. („Vždyť to nemají zorganizované, vždyť to nebude fungovat…“)
Pak vystoupil jakýsi Filip Vích, prohlásil se „mluvčím studentů budoucích maturitních ročníků“ a začal napadat ministerstvo školství. Některé jeho výroky byly postavené na hlavu. Třeba ten, že není k dispozici seznam maturitní četby. Přitom stačilo zadat do vyhledávače „státní maturita“, párkrát kliknout a maturitní četba na vás vyzývavě hleděla z monitoru. Na internetu byly k mání poměrně ucelené informace o státní maturitě, překvapuje mě, že si je odpůrci nevyhledali místo rozhořčování se na Facebooku.
Se státními maturitami to vypadalo bledě, zvlášť poté, co ODS i ČSSD slíbila mladým potenciálním voličům, že se zasadí o jejich zrušení. (Dovolte mi poznámku: pokud se pánové Paroubek a Topolánek takto snažili získat voliče pro svoje strany, byl to dost ubohý pokus.)
Nakonec státní maturity odložili o rok. Docela mě to mrzí, protože si troufám tvrdit, že bych ji zvládla „levou zadní“, teď mě čeká o poznání obtížnější maturita na gymnáziu. Nechci, aby to znělo nějak přezíravě, ale myslím si, že základní úroveň státní maturity by lehce zvládli i studenti strojních, stavebních a jiných škol, ty protesty nebyly nutné.
Nápad sjednotit maturitu není špatný. Problém je v tom, že zavedení jednotné maturitní zkoušky se řeší již deset let. To během těch deseti let nikdo neměl dost odvahy, aby nové maturity zavedl? Proč se deset let jenom testovalo, zkoušelo? Přece už ministerstvo školství musí mít dost podkladů, informacím, aby konečně učinilo zásadní krok. Očividně na ministerstvu mají problém s prokrastinací, nebo rovnou s neschopností.
Nemůžu se zbavit pocitu, že projekt státních maturit slouží pouze k zaměstnání přebytečných úředníků, k podpoře lobbistů. Kolik peněz se již tomto projektu utopilo? Nemohly se využít užitečnějším způsobem? Třeba k tomu, aby se politikům zaplatilo školení „Jak se stát lepším člověkem“? Jen žertuji…
Úroveň vzdělání bezpochyby upadá. Za první republiky ten, kdo měl maturitu, něco znamenal. Dnes má maturitu i slečna, která roznáší chlebíčky na firemní poradě. (Dokonce po ní požadují i znalosti angličtiny!) A třebaže jsem odpůrkyní tvrzení „Za komunistů to bylo lepší…“, úroveň vzdělání byla lepší.
Bude mít maturitu i „hajzlbába“? Eh, pardon, dnes se říká „toaletářka“.
O učební obory není velký zájem, školy se potýkají s nedostatkem studentů. Jenže upřímně – co budeme dělat se stovkami absolventů obchodních akademií? (Nic proti nim nemám, aby bylo jasno.) To budou taky roznášet chlebíčky na poradách?
Ve škole jsme se učili, že obyvatelstvo se rozděluje podle rázu hospodářské činnosti do čtyř sektorů – primární (těžba surovin, zemědělství), sekundární (průmysl, stavebnictví, nákladní doprava), terciární (služby obyvatelstvu, obchod, cestovní ruch), kvartární (školství, věda, výzkum, přenos informací). Všechny sektory mají svůj nezastupitelný přínos, ale nepřipadá vám, že celá lidská společnost stojí na prvních dvou sektorech? Bez nich se život zastaví, nepůjdou-li týden do práce. Týden bez právníka, ekonoma, sociologa, filosofa, prodavače, kadeřnice přežijete, ale bez zemědělců, horníků…?
Omluvte můj nesouvislý tok myšlenek, jen jsem se pokusila některé zachytit na papír, není to jednoduché…
