Pokud Jiří Mádl a Martha Issová myslí vážně video, které natočili, pak je považuji za naivní, zdebilizované pitomce.
Nemám ráda Paroubkovy sliby, protože většina z toho je čirý populismus (jenže i pravicové strany oblbují voliče populismem), ale třeba si myslím, že zavedení školného není zase až tak špatný nápad. Za nadstandardní vzdělání jsem ochotna si připlatit.
Ale zpět ke zmiňovanému klipu. Jestli si Jiří Mádl a Martha Issová myslí, že levice je špatná jen proto, že se tam řadí komunisté a v ČSSD je Paroubek, pak jsou na omylu.
Jiří Paroubek není moc sympatická postava, jeho vzhled a vystupování mladé lidi odrazuje, čemuž se vůbec nedivím. Většinová mediasféra je pravicová a svými zprávami ovlivňuje mladé lidi, kteří si vůbec neuvědomují, že je s nimi manipulováno. Mají dojem, že levici volí jen “socky”, důchodci a neúspěšní lidé. Sama ČSSD a KSČM říká, že hájí zájmy “obyčejných lidí”. Mladí lidé si to ale vyloží tak, že obyčejný člověk rovná se člověk neúspěšný. Převládá názor, že pravice podporuje úspěšné, samostatné lidi a to je přesně to, čím mladí lidé chtějí být. To je jeden z mála důvodů, proč volí pravici.
Ale nechme politiku stranou. Je každého věc, jakou stranu volí, záleží to na jeho přesvědčení. Co mi ovšem vadí, je způsob, jakým Mádl a Issová dělají pitomce ze starých lidí. Ano, je pravda, že mají tzv. selektivní paměť, babička mi říkala, že na období komunismu teď nevzpomíná nijak zle, protože svým způsobem ji za komunismu bylo lépe než dnes. Byla mladá, zdravá, měla dva malé kluky a čtyřicet let života před sebou.
Jenže fakt, že staří lidé snad mají selektivní paměť, z nich nedělá hlupáky. Neznamená to, že si automaticky spojí své mládí s komunismem a řeknou si: “Nám tenkrát bylo dobře za těch komunistů, tak je teď zvolíme a třeba se něco dobrého vrátí.” Oni důchodci možná reagují pomaleji na podněty z okolního světa, jsou pomalí a nemocní, ale neznamená to, že jsou méněcenní. Mají vlastní rozum, aby se rozhodli, koho budou volit. Ani ve snu by mě nenapadlo jít za prarodiči a říkat jim, koho volit. Je mi úplně fuk, koho volí, protože vím, že to jsou inteligentní lidé, kteří se dokáží svéprávně rozhodnout.
Jedním z problémů dnešní společnosti je absolutní neúcta ke starým lidem. Moji vrstevníci se na ně dívají jako na ty, kteří můžou za období komunismu u nás. Obviňují je ze zadlužení státu, že paraziticky vysávají státní finance. Na Facebooku je skupina “Jejich revírem je Kaufland, jejich tempo je vražedné - DŮCHODCI” s následujícím popisem: Jejich protivníci jsou mládež, vysoké ceny a schody. Důchodci z ČR buzerují, hledají slevy a sedí v autobusech ve dne v noci.” Je to neskonalá drzost. Naši rodiče a prarodiče se podíleli na vybudování naší životní úrovně, pracovali pro nás. Vážím si jejich přínosu.
Kolečko si divnou píseň šumí,
vnoučeti se očka kmitají —
„Hlele, co náš táta všecko umí,
jak mu tříšťky z rukou lítají!
Dřevo ukradl jsi v panském lese —
komu děláš z něho koryto?”
„Dědovi; — již se mu ruka třese,
nádobí už všechno rozbito.”
„Nauč mne to!” — „Vida toho kluka,
nač by tvá to ruka uměla?!”
„Až se tobě třásti bude ruka,
koryto ti synek udělá!”
V kamnech praská, dědek shrben pláče,
zvadlé ruce syn mu zulíbá,
kolo mlčí, vnouče kolem skáče —
„Táto, proč se kolo nehýbá?”
Tohle je Nerudova báseň Dědova mísa. Možná by bylo fajn, kdyby si ji Jiří Mádl, Martha Issová a jiní lidé přečetli.
Nemám ráda Paroubkovy sliby, protože většina z toho je čirý populismus (jenže i pravicové strany oblbují voliče populismem), ale třeba si myslím, že zavedení školného není zase až tak špatný nápad. Za nadstandardní vzdělání jsem ochotna si připlatit.
Ale zpět ke zmiňovanému klipu. Jestli si Jiří Mádl a Martha Issová myslí, že levice je špatná jen proto, že se tam řadí komunisté a v ČSSD je Paroubek, pak jsou na omylu.
Jiří Paroubek není moc sympatická postava, jeho vzhled a vystupování mladé lidi odrazuje, čemuž se vůbec nedivím. Většinová mediasféra je pravicová a svými zprávami ovlivňuje mladé lidi, kteří si vůbec neuvědomují, že je s nimi manipulováno. Mají dojem, že levici volí jen “socky”, důchodci a neúspěšní lidé. Sama ČSSD a KSČM říká, že hájí zájmy “obyčejných lidí”. Mladí lidé si to ale vyloží tak, že obyčejný člověk rovná se člověk neúspěšný. Převládá názor, že pravice podporuje úspěšné, samostatné lidi a to je přesně to, čím mladí lidé chtějí být. To je jeden z mála důvodů, proč volí pravici.
Ale nechme politiku stranou. Je každého věc, jakou stranu volí, záleží to na jeho přesvědčení. Co mi ovšem vadí, je způsob, jakým Mádl a Issová dělají pitomce ze starých lidí. Ano, je pravda, že mají tzv. selektivní paměť, babička mi říkala, že na období komunismu teď nevzpomíná nijak zle, protože svým způsobem ji za komunismu bylo lépe než dnes. Byla mladá, zdravá, měla dva malé kluky a čtyřicet let života před sebou.
Jenže fakt, že staří lidé snad mají selektivní paměť, z nich nedělá hlupáky. Neznamená to, že si automaticky spojí své mládí s komunismem a řeknou si: “Nám tenkrát bylo dobře za těch komunistů, tak je teď zvolíme a třeba se něco dobrého vrátí.” Oni důchodci možná reagují pomaleji na podněty z okolního světa, jsou pomalí a nemocní, ale neznamená to, že jsou méněcenní. Mají vlastní rozum, aby se rozhodli, koho budou volit. Ani ve snu by mě nenapadlo jít za prarodiči a říkat jim, koho volit. Je mi úplně fuk, koho volí, protože vím, že to jsou inteligentní lidé, kteří se dokáží svéprávně rozhodnout.
Jedním z problémů dnešní společnosti je absolutní neúcta ke starým lidem. Moji vrstevníci se na ně dívají jako na ty, kteří můžou za období komunismu u nás. Obviňují je ze zadlužení státu, že paraziticky vysávají státní finance. Na Facebooku je skupina “Jejich revírem je Kaufland, jejich tempo je vražedné - DŮCHODCI” s následujícím popisem: Jejich protivníci jsou mládež, vysoké ceny a schody. Důchodci z ČR buzerují, hledají slevy a sedí v autobusech ve dne v noci.” Je to neskonalá drzost. Naši rodiče a prarodiče se podíleli na vybudování naší životní úrovně, pracovali pro nás. Vážím si jejich přínosu.
Kolečko si divnou píseň šumí,
vnoučeti se očka kmitají —
„Hele, co náš táta všecko umí,
jak mu tříšťky z rukou lítají!
Dřevo ukradl jsi v panském lese —
komu děláš z něho koryto?”
„Dědovi; — již se mu ruka třese,
nádobí už všechno rozbito.”
„Nauč mne to!” — „Vida toho kluka,
nač by tvá to ruka uměla?!”
„Až se tobě třásti bude ruka,
koryto ti synek udělá!”
V kamnech praská, dědek shrben pláče,
zvadlé ruce syn mu zulíbá,
kolo mlčí, vnouče kolem skáče —
„Táto, proč se kolo nehýbá?”
Tohle je Nerudova báseň Dědova mísa. Možná by bylo fajn, kdyby si ji Jiří Mádl, Martha Issová a jiní lidé přečetli.
Ještě malá poznámka na konec pro ty z vás, které moje články zaujaly. Podívejte se prosím i na můj blog "Pár slov".
