Budoucí prezident by měl být majákem, morálním kompasem, měl by zářit na temném nebi jako jasná hvězda. V ideálním případě. Jenže podobných jedinců je málo (pokud vůbec existují) a nedostává se jim místa na titulních stranách českých deníků, takový prostor je vyhrazen jiným kádrům, třeba Miroslavu Kalouskovi. Ale i tak si naivně přeji, aby Hrad obsadil člověk, jenž je toho hoden.
Co chci od svého hypotetického budoucího prezidenta (nebo prezidentky):
- aby byl inteligentní
- aby měl životní zkušenosti – které dle mého názoru postrádá např. Marek Benda, který se ještě za studia VŠ zapojil do politiky a od roku 1990 si téměř nepřetržitě vyhřívá zadek v Poslanecké sněmovně (dříve v České národní radě)
- důstojnost a reprezentativnost
- aby nebyl žádný kariérista – kterýmžto slovem bych neváhala označit Jana Fischera, jenž se kdysi označoval za apolitickou a neambiciózní personu (ale kdo jednou okusí moc…)
- aby byl charismatickou osobností – atribut, který je vlastní Miloši Zemanovi
- aby jeho minulost nebyla spjata s korupčními skandály ani s korumpujícími kolegy, přáteli a spolustraníky (jinými slovy, nechci dalšího Václava Klause)
- lidskost a pokoru
- aby kandidoval s tím, že chce pozitivně přispět ke změně politické kultury v České republice
- aby nebyl laciným produktem masových médií (zkrátka někdo jako je Tomio Okamura na Hrad nepatří)
Říká se „Kdo hledá, najde.“
Malá poznámka na okraj – zrovna dnes mě pobavilo, že zpěvák David Koller vidí Karla Schwarzenberga jako jediného slušného kandidáta na post prezidenta. Postrádám víru, že zrovna Karel Schwarzenberg bude tím majákem, který ukazuje cestu ven z p*dele. I kdybych pominula jeho klimbání a brala jej jako projev odporu vůči sáhodlouhým a mnohdy bezobsažným debatám Poslanecké sněmovny, budu tvrdit, že pan Schwarzenberg nemá morální kredit na to, aby zastával úřad prezidenta. (Viz třeba pěkný článek České pozice.) Ale otázkou je, kdo ten kredit má?
