Česko: největší království stresu?

Francouze si představíte se sklenkou červeného vína. Ital zase peče pizzu a Italka ulizuje zmrzlinu. Slováci honí medvědy a Slovenky při tom tančí v lidových krojích. A Češi? Umírají zbytečným stresem, který si pečlivě pěstují?

Žijete bez stresu? Tak to jste výjimeční, nebo si onen škodlivý stres už bohužel neuvědomujete. Ale to neznamená, že vás nestresuje a vám neškodí. Právě naopak, bez uvědomění si stresu nemůžete pracovat na jeho odstranění. Nejhorším na celém je, že z velké části se jedná o zbytečný stres, který rozhodně není standardem v jiných zemích. Nákup základních potravin, bydlení i pracovní podmínky v Česku jsou tak zbytečně frustrující, že se odráží na zdraví velké části populace.

Začněme bydlením. Existuje celá řada zemí, kde si můžete dovolit pořídit vlastní bydlení nebo kde budete bydlet spokojeně jako nájemci. Ne jako v České republice. Časté nájemní smlouvy na jeden rok nedovolí v pronajatém bytě zakořenit a cítit se tam jako doma. Jaký to rozdíl oproti Německu, kde je bezproblémový nájemce v zásadě nevypověditelný. Není to rozdíl, jestli máte jistotu trvalého nájemního bydlení a můžete si „svůj“ byt řádně zútulnit nebo musíte každý rok počítat s přestěhováním? A vlastní bydlení? Buďme upřímní, zrušení daně z převodu nemovitosti dostupnost nemovitostí zhoršilo. Udělalo z bytů investiční aktiva, s kterými lze obchodovat levněji než s akciemi (poplatek za převod jakékoliv nemovitosti, i v hodnotě desítek milionů, činí pouhé 2.000 Kč za správní poplatek na katastrálním úřadě a za ověření podpisů na poště zaplatíte pár desítek korun).

Ještě donedávna jsem si říkal, jak je příjemné, že nikde nejsou fronty na banány. Ale je nakupování potravin opravdu bez stresu? Nestresuje vás, když supermarkety zdražují základní potraviny, aby je mohly opět zlevnit? Mne ano. Podle svévole daného řetězce koupíte kilogram brambor za 13,90 Kč nebo za 29,90 Kč. Cibule dle týdenních cen stojí 14,90 Kč nebo 29,90 Kč. Částky si nevymýšlím, jsou opravdu reálné z posledních týdnů. Řetězce tímto totálně ovlivňují naše chování a jídelníček. U těch chudších už to není o tom, že by si mohli uvařit ze základních surovin to, co jejich tělo potřebuje a na co mají chuť. Vaří to, co jim marketingově sestavený slevový leták dovolí. Chodíme do obchodů a jsme naštvaní, že si oblíbený jogurt nebo zeleninu koupíme až za týden…

Dalším českým nešvarem je švarcsystém neboli populární zaměstnávání lidí na IČO. Na první pohled se zdá, jak je to pro všechny skvělé – podnikatel i ičař ušetří na daních a odvodech. Nebavme se o vysmátých programátorech, kteří z měsíčně vyfakturovaných 120.000 Kč odvedou státu paušální daň 7.498 Kč, jež pokrývá zdravotní a důchodové pojištění i daň z příjmu, a zbytek jim zůstane. Tito lidé se totiž aktuálně stresovat nemusí, že by nenašli uplatnění. Bavme se o lidech, kteří jsou za podstatně nižších částek bez jistoty, že jejich smlouva ze dne na den nebude ukončena. Bez nároku na odstupné. Bez nároku na nemocenskou. Není takové postavení značně stresující, zvláště pro ty, kteří musí živit rodinu?

A jak se můžeme tohoto zbytečného stresu zbavit? Nehledejme viníka v Bruselu či někde jinde v zahraničí, jsme to my. Řadu věcí lze ovlivnit poměrně jednoduše. Svět se nám mění před očima a je potřeba reagovat. Nikde není psáno, že zákony nemůžeme lépe chránit potřebné. Ty, kteří nejsou schopni si vyjednat podmínky, které by jim umožňovaly důstojný život. Samozřejmě můžeme vše ignorovat a dožívat se o několik let méně nebo v chatrném, dlouhodobým stresem podlomeném zdraví v divokém kapitalismu bez hranic. Nebo si uvědomit, že ke spokojenému životu potřebujeme především stabilitu a předvídatelnost. Abychom mohli plánovat nedělní oběd i bez slevových letáků. Abychom si mohli zařídit nájemní byt bez obav z nenadálého vyhazovu. Abychom mohli žít déle a lépe!