Milé děti: O konci vlády velkého zla

Zdá se, že jsme všichni svědky konce jedné éry, kterou by naši potomci mohli s úplnou samozřejmostí v budoucnocnu nazývat Korporátokracie. Pokud jim v lepším případě aspoň nějakou budoucnost připravíme. V historii už bylo mnoho civilizací, které si v zrcadle domnělé výlučnosti mysleli, že jsou tu navěky. Dnes se můžeme možná tak procházet po jejich ruinách. Jsme opět na konci.

Pokud se nám podaří z toho zlého snu včas probudit, třeba našim dětem umožníme učit se o tzv. Korporátokracii. Že to jako každé jiné zřízení bylo politicky-ekonomické, ale zcela přirozeně také společenské, což lze považovat za největší kámen úrazu. A tak se snad jednou nebudou muset v osnovách dějepisu vyprávět následující příběhy: Toto zřízení bylo zcela srovnatelné srovnatelné s ostatními, které známe z novodobé minulosti – fašišmem, komunismem a tomu, čemu jsme věřili jako demokracii, která v něm některé své nástroje použila zcela proti sobě. Lidé žili ve virtuálním snu rozkvětu a nekonečného růstu, především v ekonomickém smyslu. Věřili, že oficiální média byla nezávislá a sloužila jako „hlídací pes demokracie“, ehm. Televize a bizarní polobulvární tisk je konejšily zcela bezzubými příběhy o celebritách, haváriích a událostech bez souvislostí a vytvářili tak dojem všeobecného klidu a spokojenosti a přídechem strachu. A vůbec celý zábavní průmysl dosáhl svého vrcholu. Lidi se zkrátka naučili fetovat adrenalin falešných prožitků. A tak si poněkud otupělé masy přes samé byznyskování, chatování a prázdné plkání nemohli všimnout, že se všude kolem děje něco moc podivného a zlého. Stalo se to, co vždycky – chytřejší, mocnější a vlivnější lidé se toho naučili využívat a nastolili systém, ujal se název Korporátokracie. Byl založen na zcela zcestné myšlence ovládnutí a vydrancování přírodních zdrojů, jejich prodeji lidem a prostřednictvím peněz a s tím nabyté moci ovládat jednotlivé národy. Se ztrátami, včetně těch na životech, se úplně přirozeně počítalo. Původně to totiž celé vycházelo ze směšné domněnky, že člověk může vlastnit a vydělávat na tom, co mu výsostně patřit nikdy nemůže, ale to je jiný příběh. Skupina všehoschopných se chytře rozhodla využít dluhů jako prostředku k úplatňování svých čistě mocenských zájmů a záhy zjistila, že je to jednodušší než by se dalo čekat. Stačilo využít všeobecně vzkvétajícího systému úplatků a sem tam si dupnout či zařinčet zbraněmi. Vlády dle jejich finančních píšťalek poslušně tančili anebo rovnou nepokrytě spolupracovali. Dílo se dařilo – zisky nevoleným rostly, masy to platili a chudly. Sociální systémy byly neudržitelné, lidem už nebylo na neúnosných daních co vzít a navíc proto migrovali po světe jako šílení, vznikala vzájemná nevraživost. Každá negativní věc se ale dala obrátit v prospěch zisku moci. Pokud se budou slepí mydlit mezi sebou, vzniká nám sousta prostoru pro naplnění zvrácených vizí. A vůbec – lidí je moc, přírodních i finanční zdroje vysychají, neškodily by klidně i zásadnější redukce. Jdeme do všeho po hlavě stůj co stůj, důsledků nedbaje, my máme sílu a moc a co mají oni? Zkorumpované systémy, které řídí banda krátkozrakých, neschopných, líných a hamižných sobců. Tak kdo tady má moc? Můžeme rozhodovat, demonstrovat svaly kde se nám zachce. Ideální je blízkovýchodní konflikt, tam nám už dlouho pijou krev tím, jak přestávají spolupracovat po dobrém (Husajn, Kaddáfí…). S námi je Izrael. Ať se svět v globálním konfliktu klidně rozdělí, však ono se ukáže. Hrajeme vabank. Po nás potopa. Lidé v době Korporátokracie měli možnosti a prostředky, ale nevyužili jich, Čekali, že za ně někdo situaci vyřeší, ehm. Internet se tehdy dal cenzurovat jenom těžko, všichni byli permanentně propojení a všechny informace měli na dosah. Jak jsme si řekli, byla to především krize společenská. A tak jejich lenivost a pohodlnost přispěla k tomu, že místo aby zapojili mozky a přestali se konečně bát, žvanili místo toho na Facebooku, hořekovali po hospodách, až úplně otupěli. Zcela nepřekvapivě za ně nikdo nic nevyřešil. Když se někdo pokusil říct pravdu nahlas, označili ho za konspirátora a byli z obliga. Ideální situace pro realizaci neskutečně zvrácených plánů, srovnatelných z největšími zločiny a tragediemi lidstva. Nepřímo tak všichni podpořili Korporátokracii, které se báli a které pomohli zvítězit. Pevně doufám, že se jedná pouze o mou fantazii a tento konec bude v učebnicích psán jinak. Chci se mýlit. Je to jen na nás a času je zatraceně málo. http://www.youtube.com/watch?v=yuW0pf7k_I0