Vodňanského antikomunistická akce. Mladí hrdinové?

Nedá mi nereagovat na článek Daniela Vodňanského, který se pochlubil svými hrdinskými činy spáchanými na prvomájovém sjezdu KSČM. Snad bych jeho článek přešel s poklepáním na čelo a soucitným úsměvem, ale má reakce snad vyprovokuje i k zamyšlení se nad naprostou zbytečností karmy, jako nástroje pro určení určité, byť základní, kvality článku. A bohužel s ním i myšlenek.

Sám jsem si Danielův článek přečetl v rámci rubriky nejčtenějších a top-karma článků jedno docela klidné dopoledne mezi přednáškami. U samotného článku jsem se po většinu článku bavil. Přečíst si jej můžete zde: http://vodnansky.blog.idnes.cz/c/81951/Prvomajovy-sjezd-KSCM-pohledem-studenta-narusitele.html

Obsah děje je vcelku jednoduchý. Podle Danielových slov, skupinka třinácti až dvacetiletých mladých lidí se vybaví antikomunistickými „pomůckami“ a navštíví prvomájové setkání příznivců KSČM, přičemž jsou vcelku očekávaně napadeni nejen slovně, ale od několika nejvášnivějších stoupenců rudé myšlenky i fyzicky. Ty z vás, kteří si teď hryžete nehty napětím, jak tento konflikt dopadl, můžu ve stručnosti uklidnit tím, že našim mladým hrdinům se újmy na zdraví a zjevně ani na sebevědomí nedostalo, naopak si připsali body za staršího pána, který skončil v hromadě krabic a jedné, z fotografií možno usuzovat, opravdu starší, dámy, které se vytrhli a… o tom, jak dopadla, se autor již nezmiňuje.

Článek působí vcelku hravým dojmem a jednoduchostí jednoho mladíka, který na rozdíl od spousty těch, kteří tu správnou cestu a myšlení stále, každý den, hledáme, má ve svém směru, myšlenkách a řekněme „světonázoru“ jasno. Jsem si jist, že my, co všechno komplikujeme, nad vším moc přemýšlíme a moc věcí probíráme a skládáme na váhy a zvláště pak se nebojíme kriticky pohlížet i na to, čemu věříme, máme život, na rozdíl od mladých liberálů pana Vodňaského a jeho družiny, daleko komplikovanější.

Co bylo ale impulsem k napsání této reakce, bylo moje šokující zjištění, čtenosti tohoto článku, která by se dala ještě pořád pochopit, díky jeho výběru administrátory, ale kdo tam mohl naklikat tu karmu a za co, to mi prostě hlava nebere. Probírám se diskusí a nestačím se divit. Lidé tuto "záškodnickou akci" nechápou stejně jako já veselým špičkováním se mladého chlapce s důchodci, ale Daniel Vodňanský je vesměs glorifikován za svůj odvážný a hrdinský čin boje proti komunismu. Zjišťuji, že nejen on sám, ale že i někteří další, mimo jeho skupinu gymnazistů (pokud teda nepíšou příspěvky jen studenti Gymnázia Nad Štolou) se snad domnívají, nebo i věří, že i v dnešní době je třeba napadat a narušovat tato vzpomínková setkání starých lidí a honit si na těchto důchodcích své ego a pocit, že bojuji proti komunistickým zločinům a hrozbám. Ty se kdyžtak tvoří úplně někde jinde. Přijde mi to, jako narušovat poklidný pohřeb, zahradní slavnost nebo kroužek pletení.

Jednou větou, akce tohoto typu a pocity hrdinství, pramenící z provokování skupinky důchodců mně osobně přijdou hodně ubohé. Když už to někdo dělá, prosím. Třeba panu Šináglovi, o kterém se autor také zmiňuje, bych jeho fanatičnost pramenící z něho samého i věřil (i když mě občas napadá, kde člověk, zabývající se většinu času bojem proti komunistickým meetingům, vysedáváním u soudů a všeobecně vymýtáním posledních přeživších ideologických nepřátel, bere peníze na jídlo a nájem). V případě pana Vodňanského však bohužel necítím ani náznak toho pravého fanatismu, který bych snad i ocenil a spíš si představuji pochvalu od rodičů večer po „prvomájové řeži“, obdivné pohledy kamarádky s transparentem, sledující, jak se její gymnaziální idol teše s běsnícími důchodci či prosté, ale z vlastní zkušenosti vím, že zábavné, provokování důchodců, tak citlivých na slovíčko či jednání mladých, kteří vyznávají ty jiné, zcela pokleslé a nemorální hodnoty, nebo prostě jen z důvodu, že už staří mladým nestačí a cítí se ohrožení slabí (vždycky si toho všímám v boji o to, kdo se dostane dříve do trmvaje :-)

Provokovat, zlobit, dráždit, skupinu obstarožních pánů a dam, byť na základě přesvědčení o zločinnosti a zhoubnosti jimi vzpomínané ideologie není vůbec žádným hrdinstvím a myslím, že ani něčím, čím by se měl člověk veřejně chlubit.

Poslal bych pana Vodňanského na misijní cestu do Ruska, na sjezd komunistů, kde by mohl roztáhnout svou vlaječku „mladí proti komunismu“ a pokusit se vysvětlovat tisícové demonstraci, co komunismus znamenal a napáchal jak v jejich, tak naší zemi. Jazyková bariéra není tak výrazná a konec konců, komunikaci se lze vyhnout vtipným nápisem v azbuce. To by bylo teprve „peklíčko“. Konec konců, mladí komunisté a levicové skupinky své akce určitě také pořádají blíže, i na našem území a zajít na jejich setkání a konfrontovat své názory by mohlo být pro naši mladou pravicovou družinu určitě přínosné (například v tom, za kolik se dá uběhnout stovka :-) A když nebudete vědět kam na ně, poradím. Hned několik takových, v černých baretech s prapory SSSR jste mohli potkat před brněnským hřbitovem o dušičkách. Já s nimi mluvil a úplně do smíchu mi nebylo. Už jen při myšlence, že někdo může tyhle řeči o blahoslaveném sovětském svazu, kultu Stalina a nutnosti revolučního chopení se moci, myslet vážně. To byl ten samý fanatismus jako v očích těch pánů a dam, které provokoval pan Vodňanský, ale tito k tomu měřili něco pod dva metry a bylo jim něco mezi dvaceti a třiceti. Od těch jde to pravé nebezpečí.

Je spousta skupin a hnutí, proti kterým se dá bojovat, například i přímo v jádru jejich protestů. Naklikám karmu prvnímu, smeknu klobouk a můj respekt bude patřit tomu, kdo se postaví shromáždění neonacistů a jejich zastřešujících organizací s transparentem „nechceme tu nacisty“. Respekt a uznání by měl získat ten, který přijde na romskou „demonstraci proti rasismu“ s transparentem typu „konec výhodám romů – před pravidly rovnost všem“. Perníkové srdce s nápisem -"komouši smrdí" předváděné skupině důchodců, tomu nesahá po kotníky. Myslím, že pan Vodňanský a jiní, kteří sympatizují s takovými akcemi, by si měli najít sobě rovnou skupinu. Pestrost a bohatost myšlenek je tak velká, že se určitě najde někdo věkem i pružností myšlení (a jednání :-) víc odpovídající družině mladistvých bojovníků a kteří se s panem Vodňanským popasují určitě lépe než … „není snadné se (starší komunistce) ubránit způsobem, jež by na ní nezanechal trvalé následky (citováno z Vodňanského článku)

Nnebo se možná strašně pletu a karma a sympatizanti by mladému hrdinovi přibili daleko významnějším způsobem, kdyby té paní vyrazil protézu a rozdupal ji na kusy. A možná našel i jednu inspiraci u paní Jacques a jednou si nechá rozbít nos od nějakého komunisty a dostane se tak třeba do parlamentu. Jestli to tak bude, doufám, že bude štiplavá a dobře mířená :-)