Petice proti Landovi

Máme problém. Aspoň my tady v Brně. Co s holohlavým, tetovaným, charismatickým, populárním a kontroverzním zpěvákem, který k nám přijel uvést svou novou divadelní hru. K mání je petice proti jeho účinkování, dočtete se o protestech zastupitelů. Zavírejte obchody, bedněte okna, schovejte děti, stěhujte se :-)

Zavřu oči a představuji. V černém nátělníku a kalhotách stojí uprostřed nejrušnější brněnské ulice. Přestože je pravé poledne, "Masaryčka", jindy pěší "tepna" Brna, ztichla. Není tu živáčka. V okně starobylého domu zavrže okenice. Dan obrátí hlavu a upřeně sleduje stařenku bojující s větrem o půl dřevěné, narychlo sbité, okenice. Povedlo se. Konečně její pohublá ruka dosáhla na kličku a vší silou přibouchla neposlušné trámy dřeva. Landova rozptýlení využila zrzavá kočka a přeběhla za svými kamarádkami na druhou stranu ulice, kde společně zmizely v jednom z průjezdů. Dan pomalu vykračuje ztichlou ulicí směrem k jindy "žijícímu" náměstí Brna, odkud se ulicí vydává přímo k Národnímu divadlu. Vývěsky zavěšené na obchodech hlásí zavřeno na neurčito. Jeho pohled spočine na jedné z výloh, kde mladý muž roztřesenou rukou dokončuje na kusu kartonu nápis „zavřeno“ tlustým černým fixem. Dítě uprostřed Kobližné ulice si hraje klacíkem mezi kostkami žuly. Zastíní slunce a malou ručkou Landovi zamává. Dan se pousměje, udělá dva kroky směrem k němu, ale to se již objevuje tatínek, udělující potomkovi důrazný pohlavek, bere ho do náruče a rychlým krokem mizí v nejbližším vchodu, který Dana v okamžiku zdraví tónem cvajkajícího zámku.

Dan dochází k Národnímu divadlu. Architektonická chlouba Brna se s ústím ulice naplno zvýrazní. Vchází dovnitř. Vyprodaný sál bouří. Aby ne, vstupenky nebylo jednoduché sehnat. Dnes již druhé představení může začít.

Paradox? Brňáci nechtějí Landu ve městě, ale o hry je enormní zájem. Některé internetové články navozují dojem, že v Brně se právě bojuje o něco velkého. Přijel ďábel a slušní a bohabojní občané se postavili na odpor. „Landův Zlatý drak narazil v Brně na odpor“ nebo „Proti Landovi v Brně protestují další lidé – vznikla petice“, to jsou jen některé titulky internetových článků. Člověk by mohl získat dojem, že z pultů obchodů mizí střelivo, okna se zmenšují pod řadami pytlů s pískem, lidé zásobují sklepy trvanlivými potravinami v očekávání tuhého, ale spravedlivého boje.

Faktem ale je, že hlavními „tahouny“ odporu v zastupitelstvu byly v podstatě dvě osoby, které je možné podezírat, spíše než z upřímné obavy o „nezávadnost“ Landových písniček a her, strachem o to, aby pódium hostící hry Moliéra či Shakespeara, nezažilo šok v podobě moderní vyprodané hry a šlápot holohlavého potetovaného chlapa. (Nutno poznamenat, že nejlepší Shakespearovy hry jsem viděl právě v ND Brno, takže si nevysvětlujte předešlé řádky, jako prosté odsouzení „starých“ autorů a stokrát přehranných her,..je to složitější :-). Moc doufám, že výrok pana Zlatušky: „Nikdy bych na takovou hru nešel, myslím si, že je to špína“, je spíše politickým než logickým a adekvátním, neboť volit takto ostrá slova, při předpokládané naprosté neznalosti Landovy hry, mi nepřijde odpovídající jeho image vzdělaného, uvažujícího a kritického člověka.

A pak tu máme ještě autora zmiňované petice. Zajímavá postava brněnské kulturní scény. Upřímně, jméno tohoto veskrze osobitého umělce jsem osobně slyšel poprvé, což ovšem vypovídá pouze o mé neznalosti kulturní oblasti fyzického básnictví, ve které se tento autor a umělec pohybuje. Mimochodem tak mě při prohlížení internetových stránek Petra Váši označujícího se za literáta, performera, skladatele a výtvarníka, opět napadá, že označení „umělec“ může být stejně tak neutrální nebo uznalé, jako hanlivé nebo přímo čistá nadávka :-) Aspoň tomuto umělci (a dosaďte si tam jaký význam chcete) udělám medvědí službu, když odcituji část jeho petice :

"Nechci, aby byl Daniel Landa, s ohledem na jeho minulou i současnou tvorbu a postoje, součástí brněnského kulturního života, nechci, aby byl v dobrém spojován s mým městem, stydím se za to, že Národní divadlo v Brně pomáhá někomu takovému naplňovat jeho ambice po vstupu do sféry tzv. vyšší kultury....Osobně proti němu nic nemám a nechci přispívat k reklamní kampani, kterou tento úspěšný a vlivný podnikatel zakládá na patetické sebelítosti."

O tom, jak si pan Váša představuje sféru vyšší kultury, se odvažuji pouze přemýšlet na základě prohlížení jeho osobních internetových stránek a fotografií, které jsou na nich umístěny. Znovu si připomínám, že není nic divného na tom, když za kulturní počin může být označena i fotografie přikrčeného muže, který s prazvláštní grimasou kreslí uprostřed chodníku spadlou věteví cosi na zem.

A protože toho děsivě vypadajícího svalovce už všichni známe, dal jsem si práci a našel pro nás i pána, který se mu postavil. Ať mají obě, ve při stojící, postavy kulturní scény (já vím,..složitý pojem "kulturní" :-)  i svou tvář. 

"No, lidi, vlastně jsem vás chtěl jen uklidnit. S divadelním "azylem" pro Landu je to vyřízený a ten odpor nebude až tak žhavej jak byste si mohli z nějakých titulků myslet, nebojte. Žije nás tu v Brně i spousta těch, kteří se snaží oprostit od předsudků, snaží se přemýšlet vlastní hlavou a na hru a její kvalitu si rádi udělají obrázek sami. A především pak uznávají, že člověk může za svůj život realizovat určitý posun při hledání sebe sama, životních cílů a názorů."

Dan Landa ho bezpochyby udělal a to, že dokázal vyskočit z vlaku docela jistě směřujícího do špatné stanice a přeskočit na ten nekonformní, tolik populární právě pro svou originalitu, mu zajišťuje mnoho fanoušků a sympatizantů. Oslovuje řadu lidí svými písněmi i náměty, do kterých promítá jak určitou myšlenku češství či úvahy o „směřování“, hodnotách a cílech, tak problematiku současné společnosti. Prostě všechny ty úvahy, které nás přemýšlející občas „trápí“. To není rozhodně nic, za co by se měl stydět nebo čím by se zaměřoval pouze na „uzavřenou společnost narozeninové oslavy“ někde v zapadlé hospůdce u Golčova Jeníkova. Můžete s ním nesouhlasit, můžete mít jiný úhel pohledu, ale jeho tvorba vás prostě osloví, už jen proto, že jeho muzika se dotýká nás všech. Ať už jsou to písně o naší historii, hranici mezi životem a smrtí, lidských charakterech nebo prostě jen pocity, které na vás dýchají při bouřící hale vítající rytmy elektrických kytar s podtextem houslí a harmoniky a nezaměnitelný Landův hlas. Vyprodané haly mladými, starými, holohlavými, i s vlasy do půl zad, v maskáčích i batikovaných (fakt jsem takový na koncertě v Brně viděl :-) svědčí o tom, že Landa předává společnosti nejen kvalitní a oblíbenou muziku, ale díky svému charisma i spoustu námětů k přemýšlení, připomenutí si, nebo jen tak k zazpívání.

Těšme se na novou hru a dejme ji šanci, jako kterékoliv jiné.

P.S.: Fotku jsem si půjčil (vlastně ukradl :-) z osobních internetových stránek Petra Váši. Slova zastupitele Zlatušky pak na stránkách idnes : http://zpravy.idnes.cz/anketa-landa-v-narodnim-navzdory-odporu-projde-flt-/brno.asp?c=A080405_948029_brno_atk