A co když hlava státu hanobí národ?

Hlava státu naší země je naštěstí jen formální figurou. V našem případě navíc i trapnou. Slova o snaze být prezidentem všech opět ztratila ze zbytku své hodnoty, kterou si po všech kontroverznostech, neřkuli skandálech, které způsobily ledacos, rozhodně však ne posílení nějakého kolektivního pocitu „jsme ti, které spojuje hlava státu“, zachovávala.

Myslím, že nejsem jediný, který žije s pocitem „toto není můj prezident“ a obtížně se vyrovnává s přirozeným pocitem vlastenectví kolidující s vědomím, že lidé této země tohoto člověka opravdu volili. Snažím se nad chováním Miloše Zemana netrápit víc, než je vhodné a při dalších jeho projevech buranství sám sebe přesvědčovat, že všichni v této zemi nejsme takoví, tedy jedním slovem burani bez špetky soudnosti, kteří si myslí, že arogantní a agresivní chování jsou prostředky, které světí účel, jehož obsah je pro mě však mnohdy velkou neznámou. Nebo jsem jen obklopen odlišnou skupinou lidí, která ve mně vytváří dojem, že lidé v této zemi jsou jinačí, než je tomu doopravdy, vkrádá se mi stále častěji na mysl.

Jakým způsobem působit na děti ve škole a nabádat je k vzájemné slušnosti, když společná „autorita“ se prezentuje jinde nepřípustným chováním? Můžeme vymýšlet akční plány, realizovat projekty a doplňovat osnovy, pokud však budeme v naší společnosti servírovat vulgarity prezidenta dostupné všem, mnoho se toho nezmění. Jakým způsobem vysvětlit dvěma dospívajícím dětem, kterým se snažíte navzdory všeobecně viditelnému stavu společnosti vštípit, že slušné chování a vyhýbání se nízkým termínům jsou předpoklady pro dobré vztahy mezi blízkými, přáteli, ve škole, v zaměstnání, když jsou i ony vystaveny vulgárnímu chování jejich prezidenta?

Jeho norma se střetává s tou mojí, jeho svět s mým. Nemám obavy, kdo z tohoto souboje vychází pro mou rodinu jako poražený, jakkoliv mě však upřímně ani nenapadá, jak se byť jen pokusit vysvětlit a snad i obhájit dětem Zemanovy důvody pro takové chování, aby jeho debakl nebyl tak krutý. Z čeho však upřímné obavy mám je to, s jakým výsledkem odejdou ze podobného střetu mé děti, vychované v těch „starých“ normách respektu a slušnosti, s dětmi všech těch, kteří jsou pyšní na svého prezidenta prostě proto, že úcta, respekt a určité trvalé normy chování jsou zbytečnostmi, které jen dělají život složitějším a méně přímočarým.

Osobně budu stát se svou rodinou vždy na straně těch, pro které základní slušnost není jen přežitou zbytečností a nezbývá mi než optimisticky doufat, že prezident této země nás všechny sjednotí v tom, že „takhle teda dál určitě ne“. Třeba se o to Miloš Zeman snaží po celou dobu svého „panování“ a všechna ubohost, se kterou přichází, je podmíněna tomuto cíli sjednocení a vymezení se proti alkoholismu, kuřáctví, vulgaritám, urážkám, jízlivosti a trpkosti. To už jsem ale asi příliš velký optimista :-)