Běh se stal v poslední době téměř módním fenoménem, stále více a více lidí běhá. Téměř každý běžec jednou dospěje do fáze, kdy přemýšlí o další výzvě, o pokoření určité hranice. Březnový půlmaraton je vhodnou příležitostí.
Půlmaraton se zdá ideální výzvou. Není to jen o „pár“ kilometrech, nese v sobě slovo maraton, byť je tak nějak půlený. Je to zajímavá vzdálenost, kterou neuběhne každý z fleku, je potřeba se na ni připravit, něco pro to udělat. Není „zadarmo“, a proto si ho ceníme. Má určitý zvuk. Na druhou stranu to není nepřekonatelná vzdálenost pro ty, co nějakou dobu běhají či dělají jiný sport (na rozdíl od maratonu, což už je vyšší liga, a zaběhnout ho vyžaduje delší přípravu).
Důvody mohou být různé a měnit se i v čase. Záleží, jestli je to první nebo již několikátý půlmaraton:
Já si chtěl před mnoha lety poprvé zkusit, že opravdu uběhnu 21 kilometrů a mohu se pokusit o maraton. Loni jsem spojil dvě věci. Původně jsem se přihlásil, protože jsem chtěl pomoci a zakoupením čísla vrátit zrak jednomu člověku v Africe. Nakonec jsem věnoval medaili dcerce v nemocnici, která se zotavovala z těžkého úrazu. Vlastně jsem si na půlmaraton „odběhl“ z nemocnice, kde jsem trávil většinu času.
Ať je důvod jakýkoli, stojí za to půlmaraton zkusit. Závodů je u nás hodně, člověk si může vybrat. Nezapomenutelnou atmosféru má pražský SPORTISIMO 1/2maraton, který se běží koncem března. Plno fandících lidí podél trati a kapely na trati tě ženou dopředu, i když už nemůžeš. A pak Birell zázvorové pivo v cíli, paráda. Od té doby mi chutná.
Dobrá zpráva pro ty, co by se chtěli ještě přidat a zakusit atmosféru pražského běhu: stále je možnost se přihlásit, např. přes charitativní organizaci SVĚTLO PRO SVĚT.
Doufám, že se 28. března na startu potkáme. A jaký mám důvod a cíl tento rok? Stejně jako loni chci pomoci někomu v Africe a vrátit mu zakoupením čísla zrak a také poděkovat za to, že dcerka je s námi zpátky. A i když jsem soutěživý typ, čas pro mne tento rok opravdu nehraje roli.
