Ostravsko patří k nejznečištěnějším regiónům v Evropě, severní Čechy na tom nejsou o moc lépe. I jiná místa se tuto zimu dusí smogem. Evropská agentura pro životní prostředí vyčísluje roční škody na zdraví a životním prostředí, způsobené špatným ovzduším, na 88 až 150 miliard korun. Pozor, to není pro celou Evropu, ale jen pro Českou republiku. Firmy odvádějí do státního rozpočtu na poplatcích za emise zhruba 0,5 miliardy ročně. I to je moc, řekli si poslanci a poplatky ruší.
To, že poplatky za vypouštění znečišťujících látek představují zlomek toho, kolik nás stojí léčení onemocnění dýchacích cest a jiných neduhů, není žádným tajemstvím. Ví to i ministr Chalupa, a proto navrhl poplatky postupně navyšovat. Chtěl tak využít osvědčeného ekonomického nástroje, jak firmy tlačit k investicím do lepších filtrů a jiných technických vychytávek, případně ke změně technologie.
Pan Chalupa patrně nemá moc podpory mezi svými. Jak jinak si vysvětlit, že jeho kolegové z ODS, poslanci Bureš, Plachý a Sivera, přišli s nápadem poplatky úplně zrušit. A většina souputníků se k nim přidala. Navíc jsem při hlasování ve Sněmovně zaznamenal zajímavý úkaz: modro-rudou koalici. Špačci se, pro mě záhadným způsobem, dohodli s třešněmi, že je nebudou oklovávat. Ty na oplátku zdvihly větve, když bylo potřeba.
Poplatky tu fungují už dvacet let a prý se „okoukaly“. Ovzduší se zlepšilo, smog nás netrápí a kouř z komínů je pěkně bílý, je to vlastně jenom pára. Proč bychom tedy měli naše firmy zatěžovat s placením za vypouštění škodlivin do ovzduší? Těch půl miliardy, co firmy ročně zaplatí za emise, se v rozpočtu ztratí. A pokud budou chybět, hodíme to na daňové poplatníky. Vymyslíme novou daň, třeba ze vzduchu. A aby Ostraváci neřekli, budou mít sníženou sazbu. Přece jenom tam mají víc těch „sazí“.
Zaznamenal jsem názory, že poplatky nejsou třeba, protože se zpřísňují emisní limity, a firmy tak stejně budou nuceni investovat do nových technologií. Proč tedy ještě trvat na poplatcích? Pokud nebudou znečišťovatelé plnit limity, jsou tady přece sankce.
Nemohu si pomoci, ale nějak mi to připomíná návrat do devadesátých let. Tehdy bylo veřejným tajemstvím, že mnohé firmy, spíše než aby investovaly do novějších technologií, daly stranou určitý obnos, a pak raději zaplatily pokutu za překročení limitů. Bylo to mnohem méně, než kolik by stála investice do nového filtru či vylepšené technologie. Bohužel to šlo na účet daňových poplatníků, na náš účet.
Doufám, že senátoři procitnou a zákon Sněmovně vrátí.
