Zamyšlení druhé, Novoroční

Jirka byl truhlář. Ne zrovna moc šikovný, ale snažil se. Měl malou dílnu na kraji obce a vydělal si tak akorát na slušné živobytí. V prosinci za pár stovek opravoval židle a stoly z místní hospody, které chlapi rozbili při mikulášské zábavě. Každý rok.

Pepík do práce nechodil. Byl příliš líný na to, aby se ráno zvedl z postele. Vstával obvykle po poledni a jeho snídaní byl velký rum a desítka v hospodě U kříže. Každý den.

Při poslední mikulášské se nikdo nepopral. Peklo se prase. Krásný čuník, 120 kilo živé váhy. Omastili si žaludky a dali pokoj. Poprvé za 12 let neměl Jirka na Vánove dárky. Čekal, že přijde hostinský a on si přivydělá. Jako každý rok

Pepík dárky měl. Podporu dostal hned po mikulášské.

Na Silvestra spolu seděli na pivu. V hospodě U kříže. Pepík dopíjel šestý kousek a po očku sledoval zprávy na Nově. "Zase se zdraží alkohol a cigarety. Šmejdi! Jak má člověk z té podpory vyžít?! Už takhle dávaj málo!" Velký rum na uklidnění krásně zahřál.

Jirka mlčel

Nejraději by se na všechno vykašlal. Celý rok dřel, platil pojištění a daně a nemá nic. S přibývajícím alkoholem v něm sílil vztek.

Na rozbité silnice, kde prorazil kolo a musel to platit ze svého.
Na regál plný nesmyslných papírů pro úřady co má v dílně.
Na vysoké daně, ze kterých nemá vůbec nic.
Na Pepu.

Vstal a vzal do ruky židli...