Noční můra

Že by se mi zdály sny často, to říct opravdu nemůžu. Teda můžu, ale většinou se vzbudím, sen uteče a když ho v paměti hledám, ani nepípne. Potvora. Obvykle tak ve mně zbude pouze pocit. Nálada. Pohoda, neklid, veselost, smutek.

flightlessXbird | Flickr.com

Dnes jsem se probudil a pátrat jsem po něm vůbec nechtěl. Měl jsem pocit, že ta noční můra má zůstat někde hodně vzadu. Ale zkuste na něco zapomenout, když se to tlačí do aktivní paměti i po víc než dvanácti hodinách.

Zdálo se mi, že jsem žil ve společnosti, kde to na první pohled celkem fungovalo, tak jako v té naší. Lidé bydleli v malých domcích nebo velkých bytových domech, jezdili v autech, chodili do práce, jezdili na dovolenou. Tak jako my.

Byl jsem zmrzlinář. Jezdil jsem s pojízdnou dodávkou, co má na střeše chladící zařízení, objížděl města i vesnice a prodával do různě velkých kornoutů zmrzlinu. Prostě jako zmrzlinář u nás.

Vlastně i ostatní lidé pracovali a žili jako u nás. Truhláři, muzikanti, automechanici, vědci, učitelé, kopáči, kuchaři, úředníci.

Ten den, co se to stalo, jsem byl v malém městečku. Jméno není důležité. Důležitý byl kamelot, který v tom městečku prodával noviny. Stál na rohu ulice a kolem něj byl shluk lidí, kteří cosi četli v koupených novinách, aniž udělali víc než pět kroků. "Voooolby!" "Zvooolte si svého zástupce," hulákal kamelot.

Vystoupil jsem z dodávky a šel si koupit noviny. Stálo v nich, že se společnost rozhodla, že by měl mít každý svého zástupce, který by rozhodoval o důležitých věcech spojených se správou země. Takového vyjednavače nebo handlíře, který se bude starat o to, aby daně odváděné společnosti na společné věci jako jsou silnice, údržba řek, armáda, policie, nemocnice a spoustu dalších, byly pečlivě využity. Pěkná myšlenka.

Den D. Zvolil jsem si ve volbách jako svého zástupce nějakého pana Topolánka. Celkem sympatický člověk. Byl jsem se podívat i na jeho mítinku, kde vysvětloval, co je to volený zastupitel a o co se bude snažit.

Začalo to celkem slibně. Zvolení zástupci vytvořili dvě skupiny, kterým začali říkat "parlament" a "senát". Koupili si dvě budovy, aby se měli kde scházet. Sobě začali říkat "politici". Společně se začali starat o naše společné daně.

První zádrhel přišel ve chvíli, kdy se politici rozhodli, že si vyberou "vládu". Nebylo mi úplně jasné, na co by měla být, tak jsem se šel poradit se svým zástupcem. Odbyl mě se slovy, že do toho nemám co mluvit. Můj vlastní zástupce! Řekl jsem mu, že takhle si svého zástupce nepředstavuju, a že už můj zástupce není.
Cestou domů jsem potkal kamaráda Honzu, šel právě od svého zástupce, nějakého Paroubka. Ani jsem se nedostal ke slovu. Prý mu jednu málem vrazil a taky se ho jako zástupce zbavil.
Postupem času jsme zjistili, že většina našich známých, se z různých důvodů rozešla se svými zástupci. Takže jsme se rozhodli, že experiment skončil neúspěchem.

Že neskončil jsme zjistili ve chvíli, kdy nám naši zástupci zvýšili daně. Prý si žijeme nad poměry a není na to, aby zajistili všechny služby, na které si daně vybíráme. Přijel nám to říct Honzův zástupce Paroubek ve svém novém zástupeckém autě z našich daní. Zeptal jsem se ho, na co bere mzdu, když pak kupuje auto z našich společných daní, a on mě odbyl. Koneckonců, není to můj zástupce, tak ať si plácá co chce. Jen ať řádně hospodaří s našimi daněmi.

Postupně nám naši zástupci zavedli daně ze všeho. Ze zboží, které si kupujeme z peněz, které už jsou zdaněné. Ze vzduchu, co dýcháme, z vody, která naprší na náš pozemek, dokonce i z toho, že někomu umřou příbuzní.

Zpocený jsem se probudil ve chvíli, kdy mi přišel kamarád Honza říct, že se naši zástupci rozhodli, že každý člověk musí dát přímo zástupci speciální daň ve výši poloviny svého příjmu, kterou tento zástupce osobně předá někomu jinému, kdo tak vysoký příjem nemá...

Když jsem dnes ráno vstal, byl jsem docela v šoku. Taková společnost přece nemůže existovat. Pak jsem si řekl, že to byl přece jenom sen...