Na vosy podruhé, podnikej a budeš po zásluze potrestán

Naše společnost si z období komunismu odnesla šrámy, ze kterých se bude dostávat ještě dlouho. Neúctu k soukromému vlastnictví, závislost na státu, bezbožnost, neznalost vlastní historie, žalostnou národní hrdost a mnoho dalších negativ však spolehlivě přebíjí závist.

Flickr.comrozdesign

Závidíme. Všechno a všem.

Závidíme mladým mládí, starým stáří. Závidíme si majetek, děti, peníze. Co je horší, závidíme si schopnosti, úspěch nebo dokonce i jen snahu o něj.

V Česku se i dvacet let po komunismu závidí tak, že se výjimečné děti nechají napospas nefungujícímu školství a jakékoliv schopnosti se v něm ubijí jen proto, aby nevyčnívalo z řady. Mít úspěch je v Česku horší než krást.

Ačkoliv existují lidé, kteří nemusí mít úspěch ani být výjimeční a mnohdy přežívají na hranici chudoby, přesto jsou pro závistivce milionáři, lumpové, zloději a gauneři.

Podnikatelé.

To, co se nepodařilo snad v žádné totalitní zemi na světě, se v Česku podařilo dokonale. Generace, která soukromé podnikání a vlastnictví zažila, byla důrazně "přesvědčena" a následné dvě generace vychovány k likvidaci a kriminalizaci jakéhokoliv druhu podnikání s takovou důkladností, že z původních "českých zlatých rukou" nezbylo prakticky nic. Úspěšnost komunistů byla taková, že dokonce i po dvaceti letech jsou mladí lidé vychováváni především pro zaměstnanecký poměr, jsou utvrzováni v mylném přesvědčení, že čím vyšší budou mít vzdělání, tím vyšší budou mít zaměstnanecké postavení. Smutnou skutečností je pak stále víc nezaměstnaných bakalářů, což je prakticky pouze o 3 roky déle studující gymnazista.

Pracovní, zaměstnanecká místa mohou vzniknout pouze dvěma způsoby. Buď je vytvoří stát nebo soukromá osoba. První možnost je reálná pouze pro státem řízené organizace. Ostatní zaměstnavatelé jsou vždy konkrétní soukromou osobou nebo osobami. Jsou to lidé, kteří dávají práci ostatním, případně jen sobě (živnostníci, řemeslníci...). Jsou to lidé, kteří ve většině případů nemohou přijít ve čtyři hodiny odpoledne z práce a mít odpracováno. Neznají pracovní dobu. A úspěšný je tak každý desátý.

Co na to závist? Pokud někomu řeknete, že podnikáte, jste okamžitě milionář. Jste ten, kdo okrádá stát. Máte vilu, auto za milion, vaše manželka je namyšlená fuchtle a děti parchanti. Že to s realitou nemá nic společného? Podnikání a soukromničení je potenciální kriminalita a závist je příliš velká.

Podnikatel je ten, kdo se rozhodl, že nebude závislý na ostatních. Má nápad a zkouší ho realizovat. Někdy to vyjde, ve většině případů ne. Aby to fungovalo, obvykle potřebuje, kromě jiného, zaměstnance. Dá práci a platí za ni. Jednou zaměstnanci, tu samou částku ještě jednou státu. Když nezbude na něj? Nevadí, nějak se to přežije, manželka snad pochopí a děti holt budou na jarní prázdniny doma místo na horách.

Uběhne pár měsíců, někdy let. Zaměstnanci dostávají pořád svůj plat, stát svoje daně a když se zadaří, pak dostane i podnikatel. Po dalších pár letech doplatí úvěry za stroje a nářadí, aby zaměstnanci měli s čím pracovat, za firemní auto, aby bylo čím vozit materiál, za telefony, reklamu, kancelář, materiál a další spoustu neviditelných položek, bez kterých firma fungovat nemůže. Potom teprve se začnou vracet roky nejistoty. S odrostlými dětmi a trochu nervózní manželkou. Pokud se zadaří.

Když ne? Uběhne pár měsíců, někdy let. Zaměstnanci odejdou a dostanou svůj plat jinde. Stát dostane svoje daně, jinak si je vezme sám. Po dalších pár letech možná doplatí úvěry za stroje a nářadí, auto... Když ne? V lepším případě nepřijde o bydlení a osobní věci. Že je to jeho riziko a neměl podnikat, když to neumí? Ano samozřejmě, závist je velká.

Potřeba ubožáka, který za svoje neúspěchy neumí nést zodpovědnost, bývá v nalezení viníka těchto neúspěchů. Těžko uspěje u stejně "postižených" nebo u lidí, kteří nevyčnívají. Kdo vyčnívá jsou podnikatelé. Hledání viníka vlastní neschopnosti je vždy to, co vede k urážkám, pomluvám, závisti.

Tak až se Vám, závistivci, jednoho dne stane, že ten Váš podnikatel toho bude mít plné zuby a firmu, kde jste zaměstnaní rozpustí, zkuste popřemýšlet, jestli nejste schopni podnikat. Že to neumíte? Nikdo učený z nebe nespadl. Zkuste to. Zkuste Vám podobným nabídnout práci a nechat si od nich nadávat. Třeba potom pochopíte.