Mirka(ek) s Jirkou sami doma

"Ty, Jirko, jak se vaří nudle?" křikla na bratra, který vedle v pokoji luxoval koberec. "Co povídáš? Já tě neslyším." "Jak se vaří nudle?" "Co se daří tudle?" "Nudle!"

Jaromír Zápal, 1978

Konečně Jirka vypnul vysavač, který Mirce vždycky připadal jako pohádkový drak a trochu se ho bála...

Od doby kdy jsem poprvé jako začínající čtenář četl knížku "Mirka s Jirkou sami doma" od paní Ilony Borské, mi natrvalo zůstala v paměti vzpomínka na "nudlepidlo s mákem chroupákem". Jirka, který všechno znal, protože už chodil do třetí třídy, usoudil, že se dá do hrnce voda, trochu soli a nasypou nudle. Ty se pak vaří, až změknou. Docela jako brambory.

"A mák se smíchá s cukrem, na to nezapomeň."

Mirka smíchala mák s cukrem a čekala, až se budou nudle vařit... Zvedla pokličku, nudle ležely na hromadě u dna.
"To ještě nech, vždyť se teprv začaly vařit," radil bratr. "Zatím rozpustíme máslo a hezky prostřem." "Když ony pořád držej všechny pohromadě, Jirko. Vůbec nejsou každá zvlášť, jako nudle bývají."
"To ještě nejsou dost vařený. Až budou dost vařený, tak se oddělej, uvidíš."

Jirka namaloval kytičku i s vázou, dali ji na prostřený stůl a oběma se to moc líbilo.
"Ještě se neoddělily," hlásila Mirka. "Vlastně už ani není vidět, že jsou to nudle, on je tam takový knedlík, Jirko. Jeden velký knedlík u dna. Já myslím Jirko, že jsme je měli vařit jinak."
"A jak, prosím tě? Jak bys je jinak vařila než ve vodě? To jsou nějaký špatný nudle."

Mirka vylovila sběračkou veliký, slizký knedlík. "To nevadí, však to nebude tak zlý, máme hodně máku," utěšoval ji bratr. Nasypali si máku, navrchu pěkně polili máslem. Jirka do toho pokrmu zapíchl vidličku - a nemohl ji vyndat.

Jirko, ten mák divně chroupe," řekla Mirka. "Tohle je nějaký divný mák, mák chroupák." "A ty nudle zas hrozně lepěj," řekl Jirka. "To nejsou nudle, to je lepidlo. Nudlepidlo."

"Mirko, já myslím, že babička ten mák na nudle mele. Já myslím, že to nebudu jíst. Není to dobrý."
Vyhodili nudlepidlo do kbelíku.
"Ale budeme mít hlad," řekla Mirka.
"Vezmeme si chleba s džemem. Do večera to vydržíme a večer si uvaříme brambory. Nebo budeme večeřet u Vránů." Jirka vytáhl ze skříňky chleba a nůž a začal krájet krajíce.

Nudlepidlo, co nám Mirek Topolánek s Jirkou Paroubkem připravují se už ani nedá odlepit od talíře a mák chroupák skřípe mezi zuby tak, že se obávám, že nám žádné zuby nezůstanou.
Pokud by zde byla naděje, že se tito nafoukaní a sebestřední pánové poučí ze svých chyb, pak bych před nimi smekl a přirovnal je k dětem z knížky paní Borské, které určitě pochopily, že nudle s mákem se opravdu nedělají tak, jak se jim to "povedlo". Jenže naděje tady prostě není.

Mirek Topolánek se hlásí k pravici, při každé příležitosti odstupuje ze všech funkcí a nenechává na levici suchou nudli. Hrdě rozdává rady, jak správně vládnout, omezuje státní aparát, redukuje daně a papírování firem...

Jirka Paroubek se hlásí k levici, při každé příležitosti netoleruje pravici a pravidelně chce vládu odborníků. Rozdává i nerozdatelné, podporuje důchodce, rodiny, studenty, řidiče autobusů, kolotočáře...

Mirkovo i Jirkovo přesvědčení však padá s pohledem do uvařeného hrnce, kde se válí jeden velký, neforemný knedlík. Pokusí se ho tedy vytáhnout, posypou mákem chroupákem ve formě vlády odborníků a likvidace alespoň částečně stabilní politické situace v době předsednictví EU, rozdají talíře, a zalijí rozpuštěným máslem namazaným kolem hub těch, kteří si dovolí nesouhlasit.

A tak nezbývá než doufat, že až jednoho dne obsah svého hrnce vyhodí do kbelíku, zůstane nám aspoň ten chleba s džemem nebo nějaká rodina Vránových, která bude mít kalkulačku na spočtení výše dluhů a odpustí nám alespoň úroky.

... Bobík strčil do své porce čenichem, zavyl a odešel od misky. Sedl si v protějším koutě a vypadal nešťastně."

Související články:
- Wikipedie - Ilona Borská