Chtělo by se říct, že zpráva o výroku soudu pro lidská práva ve Štrasburku o porušování lidských práv v případě vrahů, kteří dostali doživotí bez možnosti propuštění je k pousmání, ale je to natolik vážné, že to nejde. Soudci došli k tomuto závěru, když řešili případ tří Britů odsouzených za vraždy právě k takto definitivnímu doživotnímu trestu a vůbec nechápu, jak k takovému rozhodnutí vůbec mohlo dojít.
Jedná se o případy tří vrahů. Vinter v roce 1996 zabil kolegu a po propuštění v roce 2008 pobodal svou ženu. Bamber měl podle rozsudku zabít své rodiče, svou sestru a její dvě děti v roce 1985 (prý ale zabíjela sestra, která poté spáchala sebevraždu). Moore byl odsouzen za vraždu čtyř homosexuálů pro sexuální potěšení, kterou měl spáchat v roce 1995. Soudci se shodli v poměru 16:1, že trest doživotí bez možnosti podmínečného propuštění je porušením lidských práv. Vinterovi, který byl hlavním iniciátorem stížnosti, navíc soud přiřkl odškodné ve výši 40 tisíc eur (zhruba milión korun) za vynaložené soudní výlohy. Co to je za nesmysl? Kam jsme se to dostali. Chápu, volání po přezkoumání případu. Omyl se stát může a je potřeba mít možnost, v případě důvodného podezření na justiční omyl případ přezkoumat, pokud jde ale o délku trestu, pak v takových případech jako je vražda nebo podobně závažné zločiny, není důvod spekulovat. Co mají říkat pozůstalí po obětech?
V českém právním systému tato výjimka je. Podle paragrafu 88 trestního zákona může být osoba odsouzená k výjimečnému trestu odnětí svobody na doživotí podmíněně propuštěna po nejméně 20 letech výkonu tohoto trestu s dodatkem „Nehrozí-li s ohledem na okolnosti činu, za který byla odsouzena, a povahu její osobnosti opakování spáchaného nebo jiného obdobného zvlášť závažného zločinu,“ . Tak zní zákon. O co ale jde? Jde přece i o trest za provedený čin. Když někdo někoho zabije, život mu už nikdo nevrátí a ten člověk měl přece právo na život, měl lidi, kterým chybí. Jak je možné, že vrah se pak odvolává na svá práva? Co je to za demokratický systém, který nakonec preferuje zločince?
Bohužel, stát tlačí lidi ke zdi v každodenním životě a nakonec nejvíc řeší práva těch, kteří na všechno kašlou. Jsou státy, kde se tresty sčítají nebo stále existuje trest smrti. Za výjimečné zločiny.
Kterou cestou chceme jít my? Nechat si šlapat na krk a platit odškodné ještě těm, kteří neberou ohledy na nikoho a na nic nebo bránit slušné lidi?
