Jedenácté září a teror ve vlastním domě

Dnes si připomínáme smutné výročí nejstrašnějšího teroristického útoku na naši civilizaci. Před čtrnácti lety nepřátelé svobody zavraždili na tři tisíce lidí z devadesáti zemí. Muslimští teroristé tak svým zbabělým činem nezasáhli pouze Spojené státy, což byl jejich primární cíl, ale doslova celý civilizovaný svět. A nešlo o zdaleka poslední teroristický útok. Může se něco takového stát i u nás?
Útoky z 11. září vnímám zvlášť citlivě, neboť k nim teroristé zneužili unesená letadla a já jsem profesí civilní pilot. Ale od roku 2001 se situace změnila, bohužel k horšímu. Na zpřísněná bezpečnostní opatření reagovali extremisté tím, že začali útočit na méně strážené cíle - vlaky, autobusy, muzea…
Můžeme začít hlídat nádraží, zastávky autobusů, všechny veřejné budovy a nakonec náměstí. Ale není zkrátka v našich silách uhlídat vše. Ne v situaci, kdy se teroristou kdykoli může stát váš do té doby klidný a tichý soused. Taková je dnes situace v mnoha západních zemích, které vsadily na multikulturalismus a ustoupily ze svých vlastních hodnot ve prospěch hodnot islámské kultury.
“Odměnou” za tuto velkorysost jsou “no-go” zóny, požadavky na zavádění práva šaríja, pouliční násilí - a také nárůst teroristických činů. Jde o novou kvalitu hrozby. Dokud za atentáty stála mocná teroristická organizace typu Al-Káidy, měla sice na jedné straně větší logistické a finanční možnosti, ale na druhé straně se s ní také bezpečnostním složkám snáze bojovalo. Proti osamělým vlkům, kteří neútočí zvenčí, ale mohou se skrývat mezi milionovou populací vlastních občanů země, se brání daleko hůř.
Ona silná mnohamilionová menšina zahrnuje jak ty, kteří se jako muslimové narodili, tak konvertity z řad Evropanů. Obrana de facto neexistuje. Útoky z 11. září provedlo komando pouhých 19 lidí. Na útok ve vlaku, či v metru ale stačí dokonce jeden, či dva a nepotřebují k tomu prakticky žádnou přípravu a plánování. To je důvod, proč nás sotva mohou uklidnit tvrzení, že mezi miliony muslimských migrantů je radikálů jen zlomek. I sotva něco málo přes tisíc salafistických extremistů zcela vyčerpává (či spíše přečerpává) kapacity německých tajných služeb. U nás by jich stačila stovka… Nemluvě o tom, o čem se opravdu nerado mluví: totiž že potenciál k násilnému činu má v sobě každý z muslimů, který vyznává právo šaríja. A těch je v zemích, odkud se k nám snaží dostat nejvíce migrantů, okolo 80 %.
Jedenácté září varuje. Naši svobodu, demokracii a bezpečí může tvrdě zasáhnout i malá hrstka nepřátel naší civilizace. To je důvod, proč jsem proti muslimské imigraci. Mám prostě obavy o budoucnost svých dětí. Jakmile se u nás islám a právo šaríja etablují, bude na řešení buď pozdě, nebo bude přinejmenším velice obtížné.
Je lidskou přirozeností pomáhat. Ale pomáhejme v regionech, odkud migranti pocházejí. Nikdo nás nemůže nutit pomáhat na vlastním území těm, u nichž nemáme jistotu, že si budou vážit pohostinství a respektovat naše pravidla. Islámská kultura není s tou naší rovnocená. Věří, že ženy jsou podřadné bytosti, neuznává občanské svobody a liberální demokracii v našem pojetí a prostřednictvím politického islámu si nárokuje právo vnucovat své hodnoty domácí kultuře. Jen sobec nepomůže lidem v zemi, jíž zmítají války, teror, bída a bezpráví. Jen hlupák dovolí, aby mu tito lidé dovezli své války, teror, bídu a bezpráví k němu domů.