Život igelitky

do roztrhání těla...

Jsem na řadě ale zrovna zavřeli mojí pokladnu,už mě neutrhne.Trhám se sama a padám na pult, krásně jsem se snesla a dopadla jak pírko.  Vidím že si mě všimla a už do mě cpe teplý housky, je mi blaze.

Panička mě ani moc nemačká,ale v kufru auta se musím kroutit a mačkat ještě s několika příbuznejma. Nejhorší je ta velká a nafouknutá z nějakýho krámu s hadrama. normálně mi málem rozmačkala moje housky. Mám na dně drobky i s účtenkou. Ta si mi potají stěžovala,že jí zase někdo zmuchlal a málem se válela po zemi.To byl páníček,ale  jeho drahá polovička mě potřebuje a už se vidím pod žehličkou.

Jsme doma. Fakt pěknej bejvák.Kámoška účtenka do hrnku, prej má na sobě velkou položku, což se o mě říct nedá. Jsem zadarmo.  Končím v tmavý komoře se spoustou zmuchlanejch kámošek. Ale dlouho jsem si neodpočala, už do mě místo teplých houstiček cpou něco z mrazáku a je to nějaký vostrý. Mám  díru.

Ten měsíc v mrazu byl krutej,málem mi vopadali písmenka,bych ani nevěděla jak se menuju. Ale mohli mě v tej výrobě taky dát něco barevnějšího. Vypadám jak socka.

Jsem venku  z mrazáku a mám zamlžený brejle,tak nevím co do mě sypou. Smrdím a z díry mi něco leze, chlupatá potvora.No jo, už to nejni obývák a ani mrazák,ale je tu teplo. Někdo se ve mě přehrabuje a dostávám se na vzduch,odlétám prázdná.

Jestli takhle budu žít dalších sto let, děravá a nepotřebná.To snad ať si mě ani nevyrobí. Kdo by za mě ještě platil.