manželka prodává v obchodě a stává se jí, že do obchodu přijde někdo, v jehož přítomnosti se jí dělá špatně. Přitom vypadá normálně i normálně se chová.

Moc hezké. Jen škoda, že vždycky se člověk necítí ve své kůži, mračí se sám na sebe a na své problémy. Pak po způsobu rezonance vyzařuje negativní energii, která se k němu vrací a i když by rád od svých přátel slyšel slova útěchy, tak uslyší známé "každý člověk svého štěstí strůjcem". Jak má potom získat sílu šířit štěstí, když je sám nešťastný? Takže můj názor: Ano, pokud to jde, ať člověk vyzařuje štěstí. Ale co když to nejde? Uzavřít se do sebe, zalézt někam do kouta a nekomunikovat, dokud nepřijde zase ten pocit štěstí? Takže další lekce na Vašem blogu by mohla být s návodem, jak se cítit šťastným, když jsem nešťastný. Ráda se zúčastním.

P.S. Nenechte se znechutit, myslím to upřímně, nikoliv zle. Hodně štěstí

jo