Boj

Boj patří ke kultuře lidstva snad od nepaměti. Když se ale nad tím opravdu zamyslíte, je to skutečně tak? Je boj součástí kultury lidstva? Nebo je to jen lidmi vytvořená představa toho, jak vše v přírodě (a tedy i mezi lidmi) funguje? Podíváme-li se na stará písma, knihy jako je např. Tao Te Ťing, I-Ťing a Buddhistické texty, tak tam moc věcí o boji nenajdeme. Naopak, tyto texty popisují děje jako přirozené jevy, které jsou v přírodě řízeny určitým zákonem, řádem. Z tohoto pohledu je důležité vědět, že řád i boj patří ke stejné energii – elementu kovu.

HAPPYWEEK 42

Další texty, které se objevují o něco později, již jsou hlavně o různých bojích – ať už mezi lidmi, mezi národy, či mezi člověkem a přírodou, člověkem a zlem apod. Bible je plná urputných bojů různých národů o právo na určité území. Bojovalo se v Egyptě, Řecku i Římě, v Babylonské říši apod. Dokonce by se dalo říci, že lidské dějiny jsou výsledkem bojů. Jde to až tak daleko, že nazýváme různá chování zvířat jako boj. Boj o přežití, boj o potravu, boj o teritorium. I člověk je součástí přírody a proto i jeho chování je často srovnáváno s bojem: o moc, o území, o bohatství, o nadvládu, náboženství, víru apod.

 Pokud se na to, co nazýváme bojem, díváme z pohledu energií Jin a Jang a pěti elementů, pak je tento obrázek trošku jiný. Bohužel i zde se v mnoha výkladech setkáváme s tím, že působení energií Jin a Jang je nazýváno bojem. Známe poučku: jednota a BOJ protikladů. Bohužel toto vše je dáno nepochopením toho, jak tyto energie působí. Protiklady nevznikly pro to, aby spolu bojovaly o nějaké vítězství jednoho nad druhým. Co by se v takovém případě stalo? Co by se stalo, kdyby zvítězil Jin nad Jangem, nebo naopak Jang nad Jinem? Došlo by k zániku všeho. Protože vše v našem známém vesmíru je založeno na tom, že existují obě dvě energie, ne jen jedna z nich. Takže rozhodně nejde mezi nimi o boj. O co tedy jde? Jde o spolupráci o vzájemné doplňování. To, co neumí jedna energie, doplní druhá. Jen tak může fungovat náš svět. Proto jsou tyto dvě energie zcela odlišné, pro to, aby se mohly doplňovat.

Kdyby toto lidstvo chápalo již od svého vzniku, pak by se celé dějiny lidstva vyvíjely úplně jinak. Místo bojů mezi různými národy, vírami apod. by docházelo k doplňování. Jedni by tak získávali to, co sami nemají, od těch druhých. Navzájem by se doplňovali. Pak by vše fungovalo tak, jak je přirozené v chování energií Jin a Jang. Doplňování vede k celkové harmonii a tím by došlo i k odstranění všech možných konfliktů. Lidstvo by se tak nevyvíjelo bojem, ale neustálou snahou o rovnováhu. Ti, kteří se energiemi zabývají, mohou určitě namítnout, že i boj je cestou k rovnováze. Ano, to určitě je pravda. Ale je to cesta extrémů. Tato situace nastává v případě, kdy dojde k velké nerovnováze mezi dvěma energiemi, kdy ta velmi oslabená se snaží vyrovnat velkou nadvládu té druhé. Pokud by ale lidé chápali smysl rovnováhy, nikdy by k takovým extrémním nerovnováhám nedošlo.

Přirozené důvody k boji tedy neexistují v případě, kdy se snažíme udržovat rovnováhu. Kdy se místo boje snažíme spolupracovat. Kapitalismus jako zřízení lidského společenství je např. na boji postavené. Boj je motorem tohoto zřízení. Tím bojem je konkurence. Všichni kapitalisté jsou přesvědčení o tom, že rychlý vývoj ekonomiky, průmyslu, objevů a nových technologií je veden právě tímto bojem. Bojem, kdy jeden subjekt se snaží porazit subjekty ostatní a ovládnout tak trh pro sebe. Dokonce to došlo až tak daleko, že největšími katalyzátory vývoje civilizace byly války. V jejich průběhu se technologie a vývoj posouval nejrychleji. Paradoxně tak můžeme mluvit o tom, že díky válkám se nám nyní daří lépe, než kdyby válek nebylo. Nemusíte mít za sebou ani střední vzdělání, abyste cítili, jak tento paradox je nesmyslný. Ale bohužel je to realita.

Vše tak vychází z jednoho: nepochopení působení protikladů. Nejde o boj. Jde o vzájemné doplňování, tedy, chcete-li, o spolupráci. Kdyby lidstvo znalo toto působení, dostalo by se ve svém vývoji dál a rychleji s menším vydáváním energií. Kdyby všichni lidé, národy, víry apod. své poznatky a znalosti sdíleli s ostatními, učili se navzájem jeden od druhého, pak by celé lidstvo dnes bylo daleko dále, než nyní.

Když si uvědomíte, kolik miliard dolarů (nebo lépe bilionů dolarů) bylo vynaloženo jen na válečné konflikty od počátku 20. století, pak vás jistě napadne mnoho užitečnějších způsobů, jak je investovat. Pravděpodobně bychom již neměli strach z nemocí jako je rakovina, infarkt apod. Nemuseli bychom jíst potraviny s chemickou úpravou, neměli bychom planetu znečištěnou toxickými zplodinami apod. Náš život by byl na takové kvalitativní úrovni, kterou si dnes neumíme vůbec představit.

Zůstává tedy otázka, proč tomu tak je? Proč lidé stále dávají přednost boji proti vzájemné spolupráci? Když se nad tím budete zamýšlet, mohou vás napadnout i takové myšlenky, jako že je to možná schválně. Proč? Komu to vyhovuje? Vyhovuje to těm, kteří díky boji získávají převahu nad ostatními. Těm, kteří chtějí vše ovládnout. Boj totiž vždy má jen jednoho vítěze. Ti ostatní jsou poražení. V případě spolupráce jsou vítězi všichni, a proto nemůže nikdo být nad ostatními.

Dokonce mám někdy dojem, že tajemství rovnováhy je jedním z tajemství, které nám lidem ti mocní skrývají, protože by mohli přijít o své „výdobytky“. Snad ale toto tajemství přestane být tajemstvím a lidé jako celek podle něj začnou žít. Budou jednat společně a ne proti sobě. Budou si pomáhat, ne se potlačovat.