Pracuji pro seznamovací agenturu, která je na trhu dva roky. Stářím jde vlastně o batole, ale tím, jak o seznamování přemýšlí, už je spíš ženskou v nejlepších letech. Tím pádem jsme na tom skoro stejně. A stejně jako já, vnímá i ona internet jako nedílnou součást svého života. Nemá jediný problém s jeho užíváním, svou existenci si bez něj samozřejmě nedokáže představit. Při seznamování však stále svéřepě trvá na osobním kontaktu. Pro své klienty proto pořádá nejrůznější seznamovací akce. Jenže ti se do nich zrovna nehrnou.
Lámete si hlavu tím, jak lidem bez partnera, kteří si vybrali Vaši seznamku, co nejvíce zpříjemnit jejich cestu k novému vztahu. Co vymyslet, aby byla zábava, aby to bylo nové a zároveň zajímavé. Hledáte ty zaručeně nejskvělejší příležitosti k seznámení. Uvažujete s nadšením. „Všichni jsme posedlí sportem. Celé jaro běhají okolo Vltavy proudy ženských, co chtějí být štíhlé do plavek a chlapi si v posilovnách funí na záda.“ Promýšlíte to ze všech stran, až si konečně myslíte, že už přesně víte. Uspořádáte bowling, dáte o tom vědět všem, kteří hledají svého životního partnera a počítáte přihlášené. „Jeden, dva, tři ženy a jeden, dva – celí dva chlapi“. Možná jen není na bowling to pravé roční období, napadne Vás, když jedete autem, a už snad po desáté málem srazíte cyklistu. Nadáváte sice, ale pak Vás přijde geniální myšlenka - co takhle uspořádat seznamovací cyklo sobotu? Tentokrát se přihlásí hned čtyři ženy, žel bohu vůbec žádný chlap. „Proč jsou hergot v seznamovací agentuře, když se nechtějí seznamovat? Nic je nezajímá, na nic nereagují? Chtějí vlastně vůbec něco?“ Odpověď je prostá „Čaje o čtvrté“, jak obyčejné! Přímo ve Vaší kanceláři, bez obsluhy, sportu, zábavy a všech těch specialit, pozvete lidi na čaj a máte narváno. Nemají si kam sednout, postávají po chodbách a natahují krky, aby zaslechli alespoň něco z toho, co kdo říká. Po pár minutách se tam nedá skoro dýchat, každou chvíli Vám někdo stojí na palci, ale k odchodu se nemá. A když se všech zúčastněných zeptáte, jak by tohle vyřešili, kam by se šli příště seznamovat, aby se necítili tak stísněně, donese se k Vám skrze ten hustý vzduch. „Nemůžete tyhle čaje dělat víckrát než jednou za měsíc?“ Takže se teď, každé první úterý v měsíci, v kancelářích pro dvanáct lidí spokojeně mačká lidí i pětadvacet. Jsou nadšení. Nikdo jim nic neorganizuje, přijdou a odejdou, kdy se jim zachce. Dělají, co se jim zachce, mluví, s kým chtějí, pijí, co chtějí a vypadá to, že se při tom baví. Pevně věřím, že se sami mezi sebou domluví a dojde i na bowling, výlet na kolech nebo něco dalšího.
