Studie na téma sex patří k těm nejoblíbenějším. Sex na všechny způsoby a ze všech stran. Je těžké přijít v této populární oblasti s něčím novým. I když... Výzkumy zabývající se mužskou promiskuitou mají mnoho společného. Kromě zadání také to, že se ve svých výstupech téměř nikdy neshodují. Tak co si vzít z takových výzkumů?
Odjakživa se tvrdí, pánové, že jste s monogamií na štíru. Vaše srdce je široké a zahoří už po pár skleničkách vína či jednom pohledu do hlubokých ženských - očí. Touha po zakázaném ovoci, vášni a dobrodružství je u Vás několikanásobně vyšší než u něžného pohlaví. Umírá však stejně rychle, jako se zrodí. Tedy jen do té chvíle, než se mezi dveřmi objeví nový, ideálně vytvarovaný objekt vašeho zájmu. Říká se také, že sexuální touha se u nás žen probouzí až v okamžiku, kdy nás bodne Amor přímo do srdce. To znamená, že o ta největší, nejkrásnější a nejnapínavější dobrodružství přicházíme? Jestli je to tak, přála bych si být alespoň jediný den ve vaší kůži. A pak se v jedné z čerstvých britských zdravotnických statistik dozvím, že muži mají v průměru 9,3 partnerek za život a jsem trochu zmatená. Necelých deset partnerek za jeden přiměřeně dlouhý lidský život mi totiž vůbec nepřijde tak moc. To podle mě zvládne i leckterá žena s přehledem. Možná její nadšení, na rozdíl od vás pánů, postupně klesá s věkem, ale vzpomeneme-li si my ženy na svá „mladá, divoká“ léta... Nechci se teď dotknout ani mužů ani žen, ale myslím si, že v rámci této statistiky jsou si obě pohlaví rovnocennými partnery. Je tedy mužská promiskuita už minulostí? Druhý průzkum, který pro změnu provedla americká seznamovací agentura, jednak zcela popírá ten britský a navíc jednoznačně potvrzuje onu historickou tradici. Svých evropských klientů, kteří hledají nový vztah, se seznamka ptala, kolik sexuálních partnerek vystřídají během jednoho roku. A „více než 14“ odpovědělo 79 % Čechů. Tahle agentura na základě získaných výsledků sestavila žebříček nejvíce promiskuitních evropských měst a Praha se, pánové, probojovala na druhé místo. 79 % dotazovaných mužů za jediný rok vystřídá více než 14 sexuálních partnerek. To je 1,7 partnerky za měsíc. Opět se nechci nikoho dotknout, ale není to teď naopak přespříliš? Takhle statistika mě však nutí ještě k jednomu zamyšlení. Které ženy prochází postelí 79 % mužů v Praze, když je nám – dámám promiskuita na hony vzdálená? Je snad čtrnáct žen, které pobíhají od muže k muži a pomáhají jim umisťovat se na předních místech v sexuálních aktivitách? Nebo ženská monogamie už bere za své? K píditelům po sexuální touze a mužském pohledu na ni se před pár týdny přidala i seznamovací agentura Náhoda. Ta se ve svém výzkumu ptala hned 1600 klientů na jejich pohled na nevěru a naopak na to,jak by si z hlediska věrnosti svůj budoucí vztah představovali. A jak ženy, tak muži v 70 % svorně tvrdí, že bokovka je rušitelem vztahu. Z toho lze usuzovat, že touha po monogamii z našich myšlenek rozhodně nevymizela a podstatná část mužů plánuje, že až nalezne svůj vztah, přestane se poohlížet „bokem“? Je příčinou tohoto výsledku snad to, že pro klienty Náhody není sex ve vztahu podstatným? Tím by se to možná dalo vysvětlit, jenže to bohužel (nebo spíš bohudík) není pravda. 93 % mužů považuje sex za zcela zásadní součást svého partnerského života. Tento fakt potvrzuje i další z britských výzkumů, který je pro Čechy mimořádně lichotivým. Podle něj má český muž v průměru 121 pohlavních styků za jeden rok. Tak to tedy klobouk dolů pánové a velká gratulace vašim partnerkám, které nejspíš ani v nejmenším netrpí bolestmi hlavy. A to si představte, že v téhle statistice předběhli Češi dokonce i Francouze, kteří jsou v tomto směru o deset zážitků chudší? Co z toho tedy vyplývá? Jako ideální vidím „od každého trochu“. Chlap, co se třetinu roku věnuje sexu, ale je zároveň připraven následujících 365 dní oželet dalších 13 žen. Především proto, že přede mnou už si užil s devíti jinými ženami a je si jistý, že bokovka vztahu nijak zvlášť neprospívá. To mi přijde na všech těch statistikách zabývajících se mužským pohledem na sex asi nejvíc sexy.
