„No, tak pojď dál!“ Přivítala mě tchýně, když jsem si k ní přišla vyzvednout své dva syny. Její zvětšená starostlivá vráska uprostřed čela napovídala, že se stalo něco strašného. Vyděsila jsem se. Oba dva moji chlapci však na první pohled vypadali zcela zdravě, takže se mi dost výrazně ulevilo. Jejich babičce však nikoli. „Hlídej!“ houkla na dědu a zavřela se se mnou v pokoji. „Tak už je to tady!“ dívala se stále vyčítavěji. „Co se prosím děje. Nenapínej mě!“ prosila jsem úpěnlivě. „Matýsek!“ řekla sklesle a podivně při tom klopila oči (To je můj starší – sedmiletý syn). „Když jsem ho dnes vyzvedla ze školy, jen tak mezi řečí mi řekl!“ ještě jednou se nadechla, lehce zrudla v obličeji a nebyla schopná zvednout ke mně oči „… řekl, že jeho spolužák David…“ teď už skoro šeptala „, že šukal Terezku!“
Nedovedete si představit, jak se mi v tu chvíli ulevilo. Podle jejího výrazu jsem si myslela, že urazil půl školy, nakopl paní ředitelku, nebo ukradl školníkovi výplatu. Měla jsem co dělat, abych nad jejím zamračeným čelem nevyprskla smíchy, ale udržela jsem se a s kamennou tváří jsem jí slíbila, že se synem promluvím. Bylo mi hned jasné, odkud vítr vane. David má o pět let staršího bratra a slovníkem „zakázaných“ slov ho velmi úspěšně vybavuje již od prvního dne školy. Je pravda, že doposavad šlo především o velmi zajímavá podstatná jména, kterými se chlapci mezi sebou častovali. Sloveso přinesl ze vzdělávacího zařízení prvně. Jsem zvědavá, jak mu tuhle činnost vysvětlím. Protože slíbit něco takového stydlivé a vystrašené tchýni je mnohem jednodušší, než promluvit k sedmiletému bezelstnému chlapci. Po cestě domů, s oběma syny na zadním sedadle auta, jsem přemýšlela, jak do toho „Víš, jak jsi dneska říkal babičce o tom, co dělal David s Terezkou? Tak to dělat nemohli, protože jsou na to ještě malí.“ Nebo „Slovo š****t se neříká, bylo by lepší říct třeba milovat.“ Jak jsem tak přemítala, okamžitě mi naskakovala další palba otázek, které můj proslov k Matýskovi jistě vyvolá, a začala jsem se cítit bezradně. Seš moderní matka, pár otázek ohledně sexu, tě přece nepoloží na lopatky, řekla jsem si a rozhodla se přistoupit k problému vědecky. Překvapené chlapce jsem vysypala z auta a už jsme stáli v knihkupectví mezi dětskými, krásně kreslenými knihami. „Moje první knih a o sexu“ mi padla do oka jako první. Růžová kniha, kde se roztomilý chlapeček sprchuje s roztomilou holčičkou a jsou vzájemně velmi pobaveni tím, co vidí. Hodila jsem knihu do košíku pro jistotu druhou stranou obálky, kde měli tihle dva alespoň spodní prádlo a vyrazila k pokladně. Nenápadně jsem pozorovala asi dvacetiletou prodavačku, co si myslí o matce, která kupuje takovou literaturu s tak malými dětmi, ale nehnula ani brvou. Trochu jsem se uklidnila a nabyla dojmu, že nedělám nic neobvyklého. Druhou velkou překážku jsem musela překonat, když dorazil domů manžel. Knihu jsem mu mlčky ukázala. Se slovy „To máš od holek z pískoviště?“ protočil panenky a šel se vykoupat. Zalezla jsem za ním do koupelny a v kostce vylíčila historku, ze které měla jeho matka málem mrtvici. „No jak myslíš, ale počkej na mě, než začneš, tohle si fakt rád poslechnu.“ „Spolehni se!“ bouchla jsem odhodlaně dveřmi. Třetí překážka se objevila zákeřně a nečekaně. Přišlo mi vhodné, začít kapitolou „Takový jsou kluci“, která začíná: Když se podíváte na obrázek nahatého chlapečka, uvidíte penis. Špička penisu neboli žalud je pokrytá kůží, která se nazývá předkožka. Pod penisem se nacházejí varlata. Vypadají jako dvě kuličky a jsou schována ve váčku z kůže nazývaném šourek. Tyto kuličky slouží k tvorbě spermií. Mě však po pár prvních slovech začalo kvapem vysýchat v krku a u varlat mi došel hlas docela. Čtyři zvědavá očka hleděla na vyplašenou, zarudlou maminku a řehtajícího se tatínka s obrovským očekáváním. „Tak takhle to nepůjde.“ Vysoukala jsem ze sebe z posledních sil. Zaklapla knihu, políbila děti na dobrou noc a zavelela „Spát!“ Byla jsem ze sebe úplně vyřízená. Je 21. století, tobě je šestatřicet a nejsi schopná mluvit o něčem tak přirozeném, jako je naše tělo a sex před vlastními dětmi? Prober se, přece o nic nejde. Není lepší, aby babičku příště šokovali tím, že místo pindíka už mají penis? Přemýšlela jsem celou noc, kde se to v nás bere, že o takových věcech se nahlas nemluví. Je to tím, že o tom s námi nemluvili naši rodiče? Proč máme v sobě někde hluboko uloženo, že je to něco sprostého, když jde naopak o ty nejkrásnější a nejpříjemnější chvíle, které člověk v životě zažije? Nad ránem jsem usínala vyčerpáním, ale s přesvědčením, že tentokrát už knihu nezaklapnu. Nezaklapla jsem a byla jsem na sebe pyšná. Otázek ohledně sexu u nás bylo během čtení vysloveno nespočet. Některé si zasloužily být zodpovězeny, jiné jsem nechala ještě otevřené. Děti se vůbec neuculovaly, jako jsme to dělali my v sedmičce v přírodopisu. Vnímaly každé mé slovo se stejným nadšením, jako bych jim vyprávěla o tom, jak se staví dům. Sloveso š***t jsme nahradili tím mnohem krásnějším „milovat“ a také víme, že i na to mají David s Terezkou ještě čas. To nejtěžší na celé situaci ale vlastně bylo, najít odvahu sama v sobě a zbořit jeden z nehynoucích mýtů, že sex je něco, o čem se ve slušných rodinách nahlas nemluví.
