Nejsem si jistá, že je pravý čas na to řešit něco jiného než amnestii, či našeho nového prezidenta, jenže mně to prostě nedá. Během Vánoc jsem se potkala s přáteli, jak se to tak o svátcích dělává, a ne každé setkání bylo zrovna radostné. Ono, když holce táhne na čtyřicet, s chlapem, který by stál o ni a za to, byla na večeři naposledy před mnoha měsíci a začíná přemýšlet o tom, že si koupí papouška, aby si doma měla s kým povídat, marně si lámete hlavu, jak ji v tom krásném zimním čase potěšit. A to i přesto, že já jsem díky spolupráci se seznamkou v podstatě u zdroje. Nic na tom nejspíš nemůže změnit ani to, že je krásná, chytrá, vtipná, v profesním životě zatraceně úspěšná a navíc s naprosto poetickým jménem Miriam.
„Způsobů, jak si najít pořádnýho chlapa, je přece tolik. Nesmíš tu jen tak sedět a fňukat, ale musíš něco dělat!“ Rozhodla jsem se přítelkyni vyprovokovat. To se mi nakonec opravdu podařilo. Postavila se, jednu ruku si vrazila v bok, druhou namířila ukazováčkem ke dveřím a skrze zuby procedila „Vypadni!“ Bylo mi jasné, že jsem nezvolila tu správnou cestu. Vypakovala mě s takovou rychlostí, že jsem se nestačila divit. Do kabátu jsem se oblékala už na chodbě. Cítila jsem se hluboce uražená a měla jsem v plánu čekat na odprošení. Jenže pak jsem si vybavila, co takhle podobně zvedlo ze židle i dalších pár nezadaných holek a rozhodla jsem se nespustit prst ze zvonku do té doby, než se dveře opět otevřou. Nejdříve se rozštěkal pes ve vedlejším bytě. Když na mě začala ječet největší drbna z domu, kamarádka kapitulovala. Jakmile cvakla klika, nečekala jsem na nic a vtrhla zpět. „Neuvěříš, na co jsem si teď vzpomněla. V Náhodě jsou dva chlapy, co už jsou fakt nešťastní z toho, že nemůžou žádnou ženskou najít. A tak se rozhodli na tu pravou vypsat odměnu.“ Vypadalo to, že jsem si u své rozzuřené přítelkyně získala pozornost. Měla sice v obličeji výraz, který jsem tam ještě nikdy neviděla, nebyla jsem si tedy jistá, jestli po mě nakonec neskočí, ale rozhodla jsem se nenechat se zastrašit. „Je to úplně prosté, taky jsem se tomu na začátku divila, ale jde o klasické – WANTED! Prostě napsali, koho hledají a tomu, kdo ji najde, že vyplatí celkem slušnej balík! A teď se podrž, to hlavní je, že jeden z těch popisů na tebe fakt sedne jako ulitej!“ „Idiot“ Reagovala kamarádka bez velkých emocí. „Jo, to ty ostatní ženský taky říkaj, ale mě to zas tak uhozený nepřijde.“ „No mě to teda uhozený přijde a dost. Už jsem stará na takový ptákoviny, rozumíš a on je nejspíš ještě starší, mělo by mu být trapně, nemyslíš?“ „No to teda nemyslím. Není to žádnej blbec ani nevypadá jako Frankenstein a myšlenka mi prostě přijde přinejmenším originální. A vůbec, ty prachy dostane ten, kdo mu ženskou doporučí, takže tě tím vlastně ani nemusím zatěžovat.“ Zatvářila jsem se materialisticky. „No to ať tě ani nenapadne. Do nejdelší smrti s tebou nepromluvím, jestli to uděláš.“ Vyhrožovala má single přítelkyně. Vypadala opravdu odhodlaně a tak jsem se rozhodla naše křehké přátelství neriskovat. Odvahu jsem nesebrala a na celou nepříjemnou, vánoční historku, ve víru silvestrovských oslav, dokonce zapomněla. Jenže dnes vstoupím do Náhody a hned od dveří mi tam hlásí. „Tak si představ, že má za sebou první rande!“ „Kdo jako?“ Ptám se nechápavě. „No, Mr. Wanted přece! Je nadšen a slečna podle jeho slov nejspíš taky. Je přesně taková, jakou si ji představoval - krásná, chytrá, vtipná, v profesním životě zatraceně úspěšná a navíc s naprosto poetickým jménem Miriam.“ „Čert vem ty prachy.“ Máchala jsem před sebou rozčileně rukou a v pohledech zúčastněných cítila, že mě letos už sedmého ledna považují za blázna. Snad i proto jsem se nakonec definitivně rozhodla volit Franze.
