Neskrývám, že jsem kritikem současného vedení ČSSD, které je pro mě symbolem toho nejhoršího, co doposud česká politika zažila. Přesto však nezatracuji ČSSD jako celek. Přestože je v současnosti ČSSD u moci skupina okolo Jiřího Paroubka, nebude tomu tak navždy.
Jistou nadějí, že všichni členové ČSSD nejsou tak arogantní jako Jiří Paroubek, tak hysteričtí jako Luboš Zaorálek, tak vulgární a všehoschopní jako David Rath, či tak „staří-mladí“ jako Michal Hašek, je pro mě mladý poslanec ČSSD Jan Hamáček, toho času místopředseda zahraničního výboru Poslanecké sněmovny.
Vždy, když jsem ho měl možnost vidět vyjadřovat se k zahraniční politice, jsem měl pocit, že v případě vítězství ČSSD ve volbách, by mohl být mnohem snesitelnějším ministrem zahraničí než současný stínový ministr zahraničí ČSSD Luboš Zaorálek.
Naposledy jsem Jana Hamáčka viděl v Událostech na ČT 2, kde se vyjadřoval k současné situaci v Afghánistánu a Pákistánu. Ač se mi to dělá s těžkým srdcem, musím uznat, že předvedl dobrý a konstruktivní výkon, který nebyl zatížen „opozičním virusem“, který se v zahraniční politice ČSSD rozšířil pod vlivem Luboše Zaorálka a Jiřího Paroubka. Opoziční virus v podání ČSSD znamená, že to co chce v zahraniční politice prosazovat současná vláda, nechce ze zásady opozice, ať již je to racionální, či nikoli. Jestliže je tento postoj do jisté míry obhajitelný v domácím soupeření vlády a opozice, u zahraniční politiky by měla existovat o jejím směřování alespoň základní shoda u všech relevantních politických stran. Jiří Paroubek však na současnou euroatlantickou orientaci naší zahraniční politiky, kterou de facto zastávaly i socialistické vlády do roku 2006, reagoval politikou „více azimutů“, což v praxi znamenalo například jeho známou cestu do Sýrie.
Zářným příkladem „opozičního viru v zahraniční politice“ je umístění americké radarové základny v České republice, které rozjednala ČSSD, před parlamentními volbami 2006 jednání takticky utlumila, aby se poté, co odešla po volbách do opozice, stala náhle jejím nejhlasitějším odpůrcem. Skvělý to veletoč během několika mála měsíců… Napsal jsem to již několikrát a doposud mi tento můj názor nikdo nevyvrátil – pokud by byla ČSSD po parlamentních volbách 2006 ve vládě, nedělala by žádná vnitrostranická referenda, která jí slouží pouze jako alibi k tomuto veletoči, a umístění radarové základny by bez výraznějšího humbuku schválila. Hádejte, kdy se Jiří Paroubek vyjádřil v tom smyslu, že by mu nějaký ten menší radar vlastně nevadil. Bylo to v roce 2006 v době, kdy ještě nebylo jasné, kdo bude ve vládní koalici…Místo toho je ale ČSSD v opozici, současnou českou zahraniční politiku torpéduje jak může a navíc si do Lidového domu zve agenty KGB, které vydává za hodnověrné experty, kteří k radaru mají co říci…
Jan Hamáček se mi zdá zasažen „opozičním virem v zahraniční politice“ podstatně méně, než pánové Zaorálek a Paroubek. Není to proto naděje pouze pro ČSSD, až nadejdou její lepší časy, ale i pro konzistentnost celé české zahraniční politiky. Doufám proto, že na levici bude do budoucna více Hamáčků, než Paroubků a Zaorálků…
