Včera byl oficiálně ohlášen odchod Tomáše Julínka z funkce ministra zdravotnictví. Tento krok se čekal - bohužel. Politika je totiž nemilosrdná - většina voličů si v krajských a senátních volbách 2008 vybrala odcházejícího ministra zdravotnictví jako lék na všechny své komplexy a volila proti němu, resp. proti ním zaváděným reformám ve zdravotnictví. Ty se opoziční ČSSD umně podařilo přetransformovat do jediného tématu krajských a senátních voleb - poplatků ve zdravotnictví. Nutno říci, že populismus ČSSD slavil úspěch. Většina voličů se rozhodla, že placení, či neplacení třiceti korun u lékaře, je pro ně natolik důležité, že šli a volili ČSSD.
Výsledky krajských a senátních voleb pro mě byly šokem. S porážkou bych se snad dokázal i smířit, kdyby alespoň nedošlo ke zvolení Vladimíra Drymla senátorem. Výsledek z volebního obvodu Hradec Králové pro mě osobně byl největším zklamáním ze všech. To, že ve volebním obvodě, jehož podstatnou částí je samotné město Hradec Králové, kde se doposud takřka vždy volilo pravicově, zvítězí tento člověk, ve mně poprvé probudilo zklamání z Čechů, jako národa. Nikdy předtím jsem podobnou frustrací z Čechů netrpěl. Nepředstavitelné se však stalo skutečností – štěkající, špínu plivající pes Dryml, porazil respektovaného ředitele hradecké nemocnice Luboše Hegera… Skoro se mi chce uplivnout…Vladimír Dryml pro mě vždy byl synonymem politické spodiny a jeho charakterové vlastnosti vyhřezly na povrch několik málo dnů po jeho zvolení. Dobře nám tak.
Hrozně by mě zajímalo, kolik průměrný volič ČSSD v krajských a senátních volbách doposud za zdravotnické poplatky zaplatil. Troufám si tvrdit, že v průměru se jedná o několik desítek, maximálně stovek korun za rok. Ještě více by mě zajímalo, jaký je pro průměrného voliče ČSSD roční poměr mezi zaplacenými poplatky a jejich výdaji na cigarety, alkohol, či další lidské požitky. Troufám si odhadnout, že u většiny z nich jsou výdaje za tyto požitky stokrát, či spíše tisíckrát vyšší. Jejich výběr... Pokud si dnes krátkodobě vybrali zrušení poplatků ve zdravotnictví, ať se v dlouhodobém horizontu nediví, že na jejich léčbu nejsou peníze.
Odcházejí ministr zdravotnictví si přes svá různá zaškobrtnutí zaslouží poděkování nás všech. Jako první ministr zdravotnictví měl odvahu říznout do vředu jménem české zdravotnictví a odstartovat nutné reformy. To, že mu nebyl poskytnut prostor pro jejich dokončení, je věc jiná. Nástup Tomáše Julínka na ministrstvo zdravotnictví prospěl Čechům alespoň v tom, že si uvědomili, že zdravotnictví není zadarmo, že musí z něčeho žít. Přestože si většina z nás zvolila krátkozrakost a život na dluh, Tomáši Julínkoví patří ocenění za to, že se o problémech začalo mluvit nahlas. Občané ČR zřejmě akceptují placení u lékaře až tehdy, až se jich dotkne nedostatek financí ve zdravotnictví osobně. Nemusí to dlouho trvat. Pád na dno je většinou rychlý.
Pokud je vážná krize jedinou možností, jak většinově akceptovat reformní změny ve zdravotnictví, ať k ní dojdeme co nejdříve. Čím dříve to bude, tím lépe. V tu chvíli přijde čas pro nového Tomáše Julínka,ať již se bude jmenovat jakkoli, který bude dnešními odpírači poplatků oslavován jako ten, který krizi vyřešil.
