Proč tolik alibismu pane Paroubku?

ČSSD vsadila v nadcházející předvolební kampani na jedinou kartu – udělat z krajských a senátních voleb 2008 referendum o vládě, a jak nedávno dodal pan předseda Paroubek, i o „Bushově radaru“. OK, srozumitelná mluva, výzva je jasná, ČSSD chce porazit ODS. Nezodpovězenou otázkou však zůstává, jak ČSSD definuje své vítězství. ČSSD je totiž  doposud v jeho definici krajně alibistická.

Je pravda, že volební výsledek krajských a senátních voleb 2008 bude zřejmě odlišný od roku 2004, kdy ODS dokázala zvítězit ve 12 ze 13 krajů. Zopakovat volební zisk z roku 2004 bude pro ODS zřejmě v stávající konstelaci takřka nemožné. Vzhledem k současné účasti ODS ve vládě, která je nucena zaváděn některé nepopulární reformy, je možné, že ODS v některých krajích ztratí, ale je značně ošidné vydávat tyto ztráty za vítězství opoziční ČSSD. Pokud by se totiž ČSSD opravdu chtěla prohlásit za vítěze krajských voleb, musela by dosáhnout alespoň takového výsledku, jako ODS v krajských volbách 2004, respektive 2000.

Proč? 

Krajské volby se podle slova „kraj“ odehrávají odděleně ve 13 krajích, v každém z nich kandidují samostatné kandidátky politických stran, v některých krajích i strany, které na celostátní úrovni vůbec nepůsobí, což způsobuje další rozptyl voličských hlasů. V každém kraji je navíc jiný počet oprávněných voličů. Sčítat tak volební zisky jednotlivých stran celostátně je sice možné, ale takováto optika je značně zrádná.

Co lze tedy označovat za vítězství?

Primárně se musí počítat vítězství v jednotlivých krajích. Pokud se chce Jiří Paroubek pasovat do role vítěze krajských voleb, měly by z logiky věci kandidátky ČSSD porazit ODS nejméně v osmi krajích ze třinácti možných.  Pouze vítězství ve většině krajů lze považovat za vítězství některé strany, ale ani tento princip není dokonalý. Definitivním vítězem voleb je totiž ta strana, jíž se podaří sestavit krajskou radu, ať již v koalici, nebo samostatně a obsadit místo hejtmana.

Ať Jiří Paroubek chce, nebo nechce, volební výsledky podzimních voleb musí být navíc porovnávány s minulými výsledky krajských voleb, v nichž ČSSD dopadla naprosto katastrofálně. ODS byla v roce 2004 ve zcela stejné pozici, jako je dnes ČSSD. Vládní koalici tehdy vévodila ČSSD, zatímco ODS byla v opozici. ODS tehdy dokázala využít výhody, které se každé politické straně nabízí v mezidobí mezi parlamentními volbami a drtivě vyhrát tyto volby „druhého řádu“. Zatímco ODS zvítězila ve dvanácti ze třinácti krajů a obsadila v nich místa hejtmanů, ČSSD skončila v některých krajích až na třetím, popř. čtvrtém místě. I kdybych byl pesimista nejvyššího řádu, jakože nejsem, takovýto volební výsledek pro ODS neočekávám.

Zřejmě i Jiří Parorubek si je těchto okolností vědom, nedovedu si totiž jinak vysvětlit, proč tak tvrdošíjně odmítá odpovědět na otázky, týkající se konkrétních výsledků ČSSD v krajských volbách. Pokud se nechává slyšet, že volební výsledek ČSSD by se měl pohybovat v rozmezí 20-25%, a neudává konkrétní počet vítězných krajů, natož hejtmanů, silně to celé zavání alibismem. Pokud je jeho strana v opozici, neměl by být Jiří Paroubek tak skromný a rovnou by měl říci, že volební vítězství se pro něj rovná zisku nejméně osmi až třinácti hejtmanům. Každý jiný výsledek je Paroubkovou prohrou, která mu jistě nebude v ČSSD zapomenuta.