Z předsedy ČSSD Jiřího Paroubka se v sobotním vydání MF Dnes v textu „Proti gustu žádný dišputát“ stal obhájce práv občanů. Pan předseda uctivě dovolí lidem poslouchat takovou hudbu, jakou chtějí, dokonce i dovolí jíst, co chtějí. Jaká to velkorysost. Za pozornost stojí především Paroubkova věta: „V životě jsem se naučil nehodnotit lidi podle toho, jakou hudbu poslouchají, zda chodí do divadla nebo do kina, jaký film je jejich nejoblíbenější či zda usínají s knihou, nebo před zapnutou televizí…nikdy bych si nedovolil ohrnovat nos nad konzumenty pokrmů z „friťáku“ či hudby výše zmiňovaných interpretů (Evy a Vaška).“ Ta se, možná nechtěně, stala podstatou celého Paroubkova textu.
Jiří Paroubek je podle obsahu svého textu v mnoha smyslech de facto liberálem a dělení společnosti podle toho, co lidé jedí či jakou hudbu poslouchají, považuje podle svého vyjádření za „intelektuální povrchnost, hraničící s maloměšťáckým snobstvím…“
Nemůžu než souhlasit. Jako liberál se domnívám, že by každý měl právo poslouchat hudbu, jakou chce, o výběru jídla již ani nemluvě. Úplně jsem se proto při čtení Paroubkova článku zarazil, zda není něco špatně na tom, že s předsedou ČSSD v tomto ohledu souhlasím.
Pak mi to došlo, pan Paroubek se totiž znovu dopustil věci, která u něho není žádným překvapením. Nejspíše se při koncipování inkriminovaného textu řídil průzkumy veřejného mínění, z nichž mu vyšlo, že voliči jeho strany se v mnoha kritériích kryjí s posluchači jím obhajovaných Evy a Vaška. Proto ta vášnivá obhajoba svobody na příkladu Evy a Vaška.
Škoda, že stejným liberálem, neupírajícím občanům možnost poslouchat hudbu, jakou chtějí, nebyl Paroubek v létě 2005. Tehdy ministr vnitra jeho vlády František Bublan nechal, s Paroubkovým posvěcením, brutálně rozehnat technoparty Czechtek v Mlýnci na Tachovsku. Jiří Paroubek následně několik dní po brutálním policejním zásahu zveřejnil v Lidových novinách článek nesoucí název „Technaři nejsou tančící děti, ale nebezpeční lidé“, který se mezi mladými lidmi stal pro svůj obsah doslova legendárním. Osobně ho považuji za obdobu bolševického textu „Nová vlna se starým obsahem“, který publikoval v březnu 1983 v časopise Tribuna neznámý autor, a který se stal signálem pro estébácké represe proti mladým lidem a hudebním skupinám, jejichž repertoár se nehodil na festival politické písně do Sokolova.
V Paroubkově textu již totiž není o liberálním pohledu předsedy ČSSD na různorodost posluchačů hudby ani vidu, ani slechu. Paroubek v něm mj. o příznivcích techna píše: „Žádné tančící děti to nejsou. Věci je nutno nazývat pravým jménem …Toto jádro tvoří nebezpečně posedlí lidé s anarchistickými sklony…Provokují masivní, alkoholem a drogami přiživované silácké demonstrace proti pokojné společnosti (i když ty jsou spojené například i s emocemi vyznavačů tvrdého rocku)…to není hudební nadšení, ale spíše se to podobá rizikovým adrenalinovým aktivitám, které s pomocí alkoholu i drog dokáží vytvářet nebezpečné situace pro své okolí včetně dalších tisíců mladých, kteří přicházejí s nejlepší vůlí se bavit. K tomu připojme terorizování obyvatelstva hlukem, špínou a dalšími útrapami, a to v celém okruhu sousedících obcí, jimiž tyto karavany projíždějí, a o těch v přímém sousedství nemluvě. Přitom nutno také počítat s narušováním životního prostředí, i elementární hygieny, rizika šíření AIDS, žloutenky, salmonely atd. až po zamoření celých lokalit odpadky. Těchto zkušeností je v mnoha našich obcích více než dost.“
Paroubkovy čtyři roky staré věty vypadají, jakoby byly vytrženy z Rudého Práva sedmdesátých či osmdesátých let, které podobným způsobem informovalo normalizované občany tehdejšího socialistického Československa o údajném řádění příznivců undergroundových skupin. Paroubek v létě 2005 svým ostentativní vystupováním vůči účastníkům Czechtekku, ztratil výraznou část jedné generace, která se narodila na přelomu osmdesátých a devadesátých let a k níž se přidali i lidé dobře si pamatující represe komunistického režimu z let sedmdesátých a osmdesátých. Tyto lidi se Paroubkovi ani přes jeho výraznou snahu nepodařilo přimět, aby vhodili svůj hlas jeho straně. A podle mého skromného odhadu se mu to nepodaří nikdy do doby, kdy bude stát v čele ČSSD. Zvláštní to paradox, v celém světě patří většinově mladí lidé k voličům levicových stran, u nás je to ale přesně naopak…
Eva a Vašek mi jsou ukradení, neposlouchám je, jejich CD nekupuji a ani na koncert pod Říp se nechystám. Stejně tak ukradení by měli být Jiřímu Paroubkovi lidé pohybující se okolo techno scény a alternativní kultury. Tak tomu však není a nikdy nebylo. Ať nám proto pan Paroubek nelže do kapsy...
